V čem jsou si lidé rovni?

Úvaha o soudech a soudcích.

     Dějí se v české kotlině věci, nad kterými se jeden nestačí divit. Tiskové konference stíhají jedna druhou v podstatě denně a málokdo se v tom již vyzná a marně se pídí po tom, kdo má vlastně pravdu. Uvedu několik souvislostí, které jsem, slyšel, prožil a skládám si je do sebe a nějak mi na sebe nepasují. Myslím si, podle svých zkušeností ze stavařiny a dvaceti let projektové práce, že není možné udělat projekt na základy stavby, suterén, patro a střechu pokaždé na jiný půdorys a chtít z toho postavit jeden dům. Prostě všechno na sebe musí pasovat, jinak se nic nepostaví, nebo se to postavené rovná paskvilu. Proto je vždy třeba dbát na to, co bylo včera nakresleno do základů, pokračovalo dnes i v dalším patře. Pokud na projektu pracuje jeden člověk, měl by vědět, co vytvořil včera a navázat na to.

     Pana prezidenta Václava Klause rozčílila zpráva, že Ústavní soud zrušil rozhodnutí vlády o snížení platů soudců a konstatoval, že Ústavní soud rozdělil lidi ČR na Soudce a ty ostatní. Den před tímto rozčílením vystoupil pan prezident v Parlamentu ČR a nazval Ústavní soud něčím, jako „nekontrolovatelnou mocí státu“. Nikoho z ústavních soudců jeho výroky nerozčílily, nebo alespoň to veřejně neprojevili.

     Před 18-ti léty byl Václav Klaus jedním ze spolutvůrců Ústavy ČR neboť pod vedením skupiny lidí, jíž byl silnou součástí, vznikala Česká republika. Její vznik rozčiloval docela dost lidí obou států. Nicméně nikdo se jich na nic neptal a roztrhnul Československo na dva státy a vládlo se vesele dál. Součástí této Ústavy je hlava čtvrtá s názvem „Moc soudní“ a vláda tuto Ústavu předložila Parlamentům ke schválení a nikdo proti tomu tehdy neprotestoval, nikdo nepodal pozměňovací návrhy, takže kritizovat příliš nahlas tuto ústavu po 18–ti létech je sice možné, ale řekl bych malicherné. Degraduje to její tvůrce a schvalovatele na amatéry.

     Pan prezident Klaus byl tehdy velmi blízko u toho, když se schvaloval v Ústavě článek 96, ve kterém se píše, že „Všichni účastníci řízení mají před soudem rovná práva“. Bohužel se z té věty nedá odvodit, zda jsou soudci součástí toho řízení nebo ne, nicméně aby to bylo naprosto jasné, musela by ta věta znít úplně jinak. Leč nezní a platí to již od 1.1.1993. V roce 2010 se ukázalo, že to někomu vadí a je z toho problém, který vyvolává docela dost otázek. Měl by mít soudce rovné právo jako souzený, či jeho obhájce? Kdo by mu potom dal moc někoho soudit? Prezident, který ho jmenuje? Strana, která nominuje prezidenta? Jeho výplata od státu? Znamenají slova „před soudem“, že soud je někdo jiný, než účastník řízení? Myslím si, že prezident má pravomoc navrhovat zákony a pamatuji na bývalého prezidenta Václava Havla, že této pravomoci několikrát využil. Je pravda, že si většinou u části obyvatel české kotliny vysloužil nevoli. Nic nebrání tomu, aby dnešní prezident to udělal také a tu pokaženou větu v Ústavě nahradil. Je otázka, proč to neudělal hned na začátku, nebo dokonce před schválením té Ústavy. Před 19-ti léty byla schválena Ústavní listina základních práv a svobod a tehdejší federální ministr financí ji nazval „plevelem ústavy“. Nicméně je v tom zákoně v prvním článku napsáno, že „Lidé jsou svobodní a rovní v právech a důstojnosti. ….“ Nemyslím si, že jsou tato slova nesrozumitelná. Dále je v tomto zákoně napsáno v článku 36, že „Každý se může domáhat stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu …..“

     Nad dodržováním těchto základních práv byl ustanoven ve vládě orgán, který dbá na to, aby se tato základní práva ctila všemi Ústavními orgány státu i jeho dalšími složkami, kterému se říká dnes Rada vlády pro lidská práva a vede ji, alespoň myslím, „zmocněnec pro lidská práva“. Docela dost lidí dnes proti tomuto člověku i proti této funkci protestuje, říká, že tato funkce je zbytečná, ale přitom chce, aby se ve státě lidská práva dodržovala. I pan prezident Klaus. Je samozřejmě otázka, kdo by měl rozhodovat o tom, že jsou naše lidská práva dodržována. Samozřejmě že soud, ale je toho vůbec schopen? A opět se dostávám k výroku pana prezidenta, že Ústavní soud udělal z občanů obce dvě skupiny lidí: Soudce a ty ostatní. Je to takové docela zmatení. Jsou si lidé rovní nebo nejsou? V čem jsou si lidé rovní a kdo má právo rozhodovat, že si jsou rovní?

     Osobně si myslím, že by soudci měli být někde ustanoveni jako „jiní lidé“. A to mělo být v Ústavě už v roce 1993. Protože nebudou-li, může o právech lidí rozhodovat kdokoli a to není dobře. Historie ukázala na mnoha případech, že „lidové tribunály“, „soudce lynč“ či „spravedlnost davu“ nejsou pro demokracii tím pravým ořechovým. V Česku známe dost podrobně systém, kdy se říkalo, že jsou si všichni rovni a o právech lidí rozhodovala jedna politická strana, jejíž byl soudruh prezident a skoro všichni soudci nedílnou součástí. Ožná, že se po tom někomu stýská. Aby tomu tak nebylo, bylo by při tvorbě Ústavy třeba některá ustanovení formulovat srozumitelněji. Tvůrci Ústav by měli víc přemýšlet, než něco napíší a poslanci by měli více přemýšlet, než pro něco zvednou ruku. Ale to se dostávám na začátek své úvahy, kdy jsem napsal, že do sebe musí všechno pasovat, jinak vzniká paskvil a zase bych začal znovu o tomtéž a to nemá smysl.

Ing. František Nerad (SOS – OF, bývalý poslanec ČNR)