Slavíme 18 narozeniny. Jsme ale plnoletí? A jak dopadla maturita?

Miloš Navrátil a Pavel Rytíř se pokusili vystavit vysvědčení naší společnosti v některých předmětech.
Zkusíte si také známkování? Celkovou známku můžete dát i v nové anketě.

Přesně před 18 lety si studenti vyšli do ulic připomenout uzavření vysokých škol nacisty v roce 1939 a statečnou smrt medika Jana Opletala. Veřejná bezpečnost (v kontextu působí název dost směšně, že?), StB, Lidové milice a Pohotovostní pluk Ministerstva vnitra se je masakrálním způsobem, hlava nehlava, pokusili rozprášit a umlčet. Naštěstí se to nepovedlo ani jim, ani agentu Růžičkovi, ani generálu Lorencovi a partě kolem Jakeše a spol., kterým se situace, naštěstí, zcela vymkla z rukou. Sametová revoluce propukla.

Občané se vydali odvážně do ulic za studenty a zastali se jich. Dali tak jasně najevo, že v civilizované zemi se děti nemlátí a političtí odpůrci se nezavírají do kriminálu. Generální stávka (pondělí 27.11.1989) pak prokázala, že už se nejedná o „nespokojené a ojedinělé skupinky vyvrhelů“, jak psalo ještě týden před tím Rudé právo, ale naopak o organizovaný, byť do značné míry též improvizovaný a spontánní protest, manifestaci proti vládě jedné strany. Začala se objevovat hesla jako „Zpátky do Evropy“, „Havel na Hrad“, „Na Štěpána bez Štěpána“, „Svobodné volby“ a další. Jedno z hesel se splnilo velmi brzy a Václav Havel k nám promluvil ve svém prvním prezidentském novoročním projevu. Bylo to poprvé po 40 letech, kdy lidé rozuměli tomu, o čem prezident mluvil. A že toho bylo co říct. Následovaly první svobodné volby a celý svět se na nás díval a tleskal. A možná i čekal nějaké zajímavé impulsy pro sebe.

Osmnácté výročí 17. listopadu 1989 nám nyní dává skvělou příležitost zamyslet se nad tím, zda se naše společná očekávání splnila, zda nám ještě celý svět tleská. Jak by asi dopadla maturitní zkouška studentky jménem Česká republika, která chodila 18 let do školy na adrese Uprostřed Evropy? Jakých výsledků jsme dosáhli? Můžeme být sami se sebou spokojeni? Pokusme se o jednoduchou klasifikaci z několika předmětů.

Známku od 1 do 5 si může každý dosadit i sám v naší anketě.
Demokracie

Od 89 roku jsme mohli již 26krát (!) svobodně volit, tj. vybírat z více kandidátů a zažili jsme i jedno celostátní referendum o připojení se k Evropské unii. Při žádných volbách nevzniklo podezření z manipulace s hlasy nebo nátlaku na voliče. V prvních volbách kandidovalo Občanské fórum a Veřejnost proti násilí; pokus dělat politiku bez politických stran dlouho nevydržel a i zde se prosadil model moci politických stran. Jedny volby nám přinesly nový pojem – opoziční smlouva, z pera (nesvaté) trojice Klaus – Zeman – Macek. Jako odpověď vznikl Impuls99 a iniciativa bývalých studentských vůdců Děkujeme, odejděte. Bohužel bez valného úspěchu. Přes poděkování většina z nechtěných zůstala, mnozí do dnes.
Jedním z důsledků „oposmlouvy“ byla tzv. televizní krize. Na Václavské náměstí, „ke koňovi“, přišlo více jak 100 tisíc občanů z celé země. Dali tak najevo nechuť s politickou manipulací s veřejnoprávní televizí a postavili se proti pokusu o její ovládnutí partajníky.
Smutné je, že se KSČM (nástupkyně KSČ) může i po tolika letech pyšnit 15 – 20% volebních preferencí.
Volební systém nahrává „kamenným stranám“. Senát je čím dál více tvořen straníky namísto osobností.

Hodnocení: 2


Otevřená společnost

Nový zákon o sdružování a spolčování umožnil vznik mnoha občanských sdružení a nadací, které mohou svobodně, dle vlastní vůle pracovat a činit se. Nastala svoboda tisku a prudce narostl počet nových periodik. O tom všem se nám před tím mohlo jen zdát. Nikdo není za svou činnost potírán, vězněn. Veřejné mínění většinou spolkne vše.
Přesto se nejde ubránit pocitu, že k dokonalosti máme ještě pořádný kus cesty. Být otevřený znamená nenahlížet na nezvyklé, odlišné, nové nebo staré s opovržením a nepřátelstvím. Proč tolerujeme projevy neonacizmu je záhadou nejen pro nás.
Ještě horší je pak poslouchat rasistické, xenofobní a sexistické projevy zákonodárců a dalších volených zástupců. Ti tak ovšem činí proto, že jim to přinese popularitu. Můžeme si tedy za to sami, když je volíme. Proti výchozímu stavu jsou otevřeny hranice (blíží se i účast v Schengenském prostoru), politici (KSČ) přestali ovládat celý život společnosti, zejména již zdaleka neovlivňují výrobu, obchod a společenské organizace.

Hodnocení: 2

Odpovědnost k životnímu prostředí

Josefu Vavrouškovi se podařilo hned v 90.letech zapsat naši malou zem do dějin (návrh na reformu OSN). Mnohé z nás naučil, navzdory názorům některých ekonomů ve vládě, že ekologie není, ale opravdu není „třešinkou na dortu“. Josef Vavroušek bohužel tragicky zahynul a od té doby se, i přes mnohé snahy a dobrou vůli, nenašel nikdo, kdo by byl v exekutivě a zákonodárském sboru vůdčím nositelem odpovědného přístupu k životnímu prostředí a nám všem. Prohráli jsme boj s ČEZem a dalšími, jak se sami poeticky nazvali, „atomovými dědky“.
Vzduch je čistší, voda je čistší. Zčásti za to „může“ i pokles některých průmyslových odvětví v devadesátých letech. Nová výroba už je přece jenom k životnímu prostředí šetrnější. Hlukové mapy však prokazují vysoké porušování norem po celém území země, atd. a ekologické škody z dob minulých se nedají napravit za pár let.
Vykořeněnost celých generací, které byly sestěhovány, většinou za prací v pánevních oblastech, tvrdě pociťujeme i dnes.
O problémech životního prostředí můžeme otevřeně mluvit a občas pro něj i něco udělat.

Hodnocení: 2
Diplomacie

První roky se nám v zahraniční politice velmi dařilo: ostříhali jsme si kolem hranic ostnaté dráty a vydali se objevovat svět. A ten se nám věnoval jako k vítanému a milému hostu. Prezident Havel přiměl kongresmany a senátory v USA nevídaně přepsat statistiku počtu aplausů ve stoje.
Hned jak to šlo, vyjeli jsme za první kopec na jihu a dál, kde se někteří činili tak, že jim pak přátelé/sousedé raději psaly cedulky „Nekraďte nám tady, Češi“, protože si mysleli, že nám to zapomněl někdo říct. Poslední sovětský voják odjel vlakem v 91´roce a moc lidí mu nemávalo. Doufáme, že to tak i zůstane na věčné časy…
Po třech letech společné docházky jsme se rozkmotřili se spolužákem z vedlejší lavice – Slovenskem. Smírně jsme si rozdělili vše co šlo i nešlo. Václav a Vlado, tehdejší předsedové třídy, „to dohodli“ během dvou víkendů. Tomáš s Rastislavem (dřívější předsedové) by nestačili zírat. Pachuť v ústech si ale (téměř) každý neseme dodnes. Řízením osudu jsme se pak opět setkali v jiné, vyšší, škole, v Evropské unii.
Vstoupili jsme do Evropské unie, kde jsme po prvním dobrém uvedení své partnery přesvědčili o tom, že to s námi nebude lehké a připravujeme je, že to bude ještě těžší a těšíme se na naše předsednictví v roce 2009. Malá aktivita v OSN a jejích institucích a akcích, zejména současné vlády, byla hlavní příčinou neúspěchu naší kandidatury na pozici nestálého člena RB OSN.

Hodnocení: 3

Obrana

Zapojením do první protisaddámovské koalice jsem na sebe poprvé ukázali jako na statečného, zajímavého a znalého spolubojovníka, který tak dokáže vzpomenout na legionáře, letce z bitvy o Anglii a další veterány z východní a západní fronty.
Jako mírumilovní a smírní Slované (dle vlastních mýtů) jsme se dobře zapsali v nejkrutějších konfliktech na Evropské půdě od II.světové války, při občanských válkách na Balkáně.
NATO jsme obohatili pancéřovými stroji OT, které nedojely ani hlídat Svobodnou Evropu do Prahy. Měly to daleko, plných 60 km! V zahraničí technika fungovala dobře. Naštěstí. Vojáci v zahraničních akcích a při povodních postupně opravovali předtím špatnou pověst armády mezi lidmi.
Jediný pokus o sestřelení našeho letadla na našem území provedl sám, vlastní rukou, ministr obrany a stal se tak legendou. Ještě tak, že jsme v tu dobu neměli Gripeny …
Budujeme profesionální armádu, takže se už valná část mužské populace nemusí trápit a shánět modrou knížku. Pomáhá nám to dívat se na armádu poněkud jinýma očima. Přes kpt. Kubiše, plk. Moravce, gen.Píku, DFC Fajtla, gen.mjr. Šišku a další. Nepříliš slavnou etapou budování naší armády jsou ekonomické ztráty zaviněné tu nekoncepčností (rekonstrukce základen, které jsou následně armádou opuštěny), tu neschopností (výměna MIGů 29 za vrtulníky SOKOL).

Hodnocení: 2

Ekonomika, hospodářství

Nelehká byla cesta od ekonomiky, která už neznala živnostníky, natož podnikatele, která vyráběla téměř 70% světového průmyslového sortimentu v nepříliš vysoké kvalitě, od ekonomiky, výrazně orientované na nenáročné trhy RVHP a rozvojových zemí, od ekonomiky s nedostatkem kapitálu (kapitálem nebyly pohledávky v těch rozvojových zemích).
Po celkem zdařilé malé privatizaci (v režii OF a VPN), následovala nepříliš zdařilá velká privatizace – několik velkých firem se ještě podařilo prodat silným zahraničním společnostem (Škoda, Karosa), kupónová privatizace jako pokus o kapitalismus bez kapitálu (co bylo některým v únoru 1948 sebráno, to mělo být rozdáno všem) a odklad privatizace velkých bank protáhla transformační období neúnosně dlouho (bankovní socialismus) – státní peníze zachraňovaly podniky s malou perspektivou a neschopně vedené. Nakonec však kladně zapůsobily investiční pobídky pro zahraniční kapitál, posilované ještě očekávaným vstupem do EU.
Dnes máme prosperující průmysl s vysokým podílem exportu, s významným podílem zahraničního kapitálu, který otevřel podnikům cestu na náročné trhy „Západu“. Škodovka už není firma vyvážející pod cenou auta pro smích, ale respektovaná automobilka.
Výsledky by mohly být daleko lepší, kdyby Klausova vláda nenechala vytunelovat tolik státních a polostátních firem a kdyby se všechny vlády chovaly vlídněji k živnostníkům a malým a středním podnikatelům. V tomto předmětu není hodnocena transformace zemědělství a potravinářského průmyslu.

Hodnocení: 2

Chování

Více otevřenosti, méně přetvářky, více pomoci slabším a potřebným, méně lží a více sebevědomých občanů. Ale „pravda a láska“ má zatím ještě daleko k vítězství.

Hodnocení: 1

Celkové hodnocení:

Prospěl bez vyznamenání

Co bychom od studentky Česká republika v dalších letech očekávali?

Větší spolupráci v týmu středoevropských spolužáků a celé Evropské unie.

Chybí Vám některý předmět nebo myslíte, že některá známka měla být jiná – napište na rytir (zavináč) stranaos.cz nebo pište do diskuze pod vysvědčením.

Miloš Navrátil a Pavel Rytíř

Olomouc a Hradec Králové, listopad 2007

Poprvé zveřejněno na www.stranaos.cz, do údaje "počet přečtení" vložen údaj k 1. 5. 2010.