Kterak pohřbít péči o životní prostředí a udržitelný rozvoj

Rádce pro politiky a administrativní pracovníky,
kterak pohřbít péči o životní prostředí a udržitelný rozvoj

1. Co nejdéle stůjte na názoru, že žádné problémy neexistují. Není-li obhajitelný bod 1, připusťte, že:
2. Problémy existují, ale jsou záležitostí druhých (zemí, organizací,…) a nás se netýkají. Není-li obhajitelný bod 2, zdráhavě připusťte, že:
3. Dílčí problémy se mohou vyskytnout i u nás, převážně jsou však způsobeny vnějšími vlivy a jejich řešení není na pořadu dne.
4. Dokud je to možné, vznikající problémy ignorujte, zamlčujte nebo alespoň bagatelizujte.
5. Informujte o nepodstatných problémech – o potřebě úklidu a čistoty na pracovišti, potřebě péče o záhonky růží apod. Podstatné problémy nadále zamlčujte.
6. Je-li situace už neudržitelná, vyjděte s iniciativou. O problémech je třeba hodně mluvit a psát, vytvořte z životního prostředí a udržitelného rozvoje módní hit a sebe prohlaste se za průkopníka tohoto nového směru.
7. Ustanovte výbory a komise. Budou-li mít úspěchy, jste vy ten hlavní a osvícený. V opačném případě jste měl dobrou vůli, ale neschopní podřízení vás opět zklamali.
8. Ustanovte vyhlášky, nařízení a zákazy. Měly by být nejasné, překrývající se a hlavně jich musí být hodně. Nezapomeňte na spoustu výjimek. To zmate a znechutí i největší šťouraly.
9. Občanská hnutí a iniciativy ujistěte v mnoha prohlášeních svou podporou. Sami však dohlédněte na vytvoření rozvětveného úřednického aparátu, který bude jejich činnost brzdit a eliminovat.
10. K odborníkům se chovejte s citem a prozíravostí. Některým dejte odpovědná místa
1. v administrativě, jiným přidělte alespoň více než deset funkcí v nejrůznějších komisích.
2. Platy rozdělujte diferencovaně a nelogicky, vede to k závisti, která pohltí jejich energii.
3. Jen zřídka a obezřetně tvrdohlavce odstraňujte, je nebezpečí, že z nich uděláte idoly a mučedníky.
11. Ve sdělovacích prostředcích dbejte na množství negativních zpráv ze zahraničí. Není podstatné objasnit situaci v podniku, obci či kraji, ale občan musí být rozhodně obšírně informován o ekologických problémech na Filipínách.
12. Jestliže se situace již povážlivě zhoršila a vy ještě nejste v důchodu, je to vážné. Musíte hrát o čas:
1. Vytvořte další komise, které nebudou zkoumat dnešek, ale stav za patnáct, dvacet a více let. Musí být jasné, že situace je složitá, ale máme ji pevně v rukou, řešení je možné a již se na něm pracuje.
2. Zapojte se co nejvíce do mezinárodní spolupráce – podpisujte dohody o partnerství, podávejte návrhy a výzvy (nejlépe v oblasti využití oceánů, vesmíru, ochrany tropických deštných lesů apod.). Má to pro vás tu výhodu, že procestujete kus světa.
3. Navrhněte vyspělejším partnerům (podnikům, regionům, státům) spolupráci při řešení vašich vlastních problémů s odvoláním na jejich globální působení a sdílenou globální odpovědnost. Nepřistoupí-li partneři na vaše návrhy, padá odpovědnost na ně, vy jste dobrou vůli měl.
13. Pokud předchozí bod nezabere, dejte prostor iniciativě jednotlivců. Tím na ně přenesete také odpovědnost. Vyzvěte lidi, aby nově mysleli, nově jednali a ve jménu toho podstoupili rádi i nová omezení a nové oběti.
14. V určitém stadiu – nazvěme je „bod obratu“ – máte dvě volby:
1. Situace je již velmi kritická. Pak prohlaste, že přenecháváte své místo mladším, ať konečně ukáží, co umí.
2. Situace ještě není beznadějná. V tom případě setrvejte ve svém postavení co nejdéle a dejte všem na srozuměnou, že není nikdo, kdo by vás nahradil.
15. Dříve či později přijde chvíle, kdy vycítíte, že nastává soumrak vaší kariéry. Nechte se ještě odměnit četnými vyznamenáními a uznáními. Zajistí vám to odpovídající důchod a životní standard v pokročilém stáří. U bývalých spolupracovníků a sousedů to alespoň na určitý čas vyvolá respekt, v lepším případě závist.