Jsou i jiné politické subjekty než strany zastoupené v poslanecké sněmovně

Když se někdo zeptá, proč jsem přijal návrh Strany pro otevřenou společnost (SOS) kandidovat do Senátu Parlamentu České republiky, tak je potřeba říci, že úlohou této komory je především napravovat chyby Poslanecké sněmovny PČR. A že jich už od r. 1993 bylo! Mandát senátora je na šest let, ale volby do Senátu se konají každé dva roky v jiném volebním obvodě, aby Senát mohl lépe reagovat na politické nálady občanů České republiky. Dochází tak logicky k tomu, že Senát vytváří jakousi politickou rovnováhu těm politickým subjektům, které mají většinu v Poslanecké komoře (PS).

A Senát příslušným způsobem tedy může „vyvažovat“ politicky tendenční rozhodnutí PS. Většina z nás ví, že zřejmě v důsledku politiky ČSSD je dnes Senát „modrý“, ODS tam má absolutní většinu. Je tedy potřeba, když vládne ODS spolu s lidovci a zelenými, aby se zabarvení Senátu změnilo. A protože SOS je dle výsledků posledních krajských a komunálních voleb třetím nejsilnějším politickým subjektem ( po ODS a KSČM) v Libereckém kraji, je povinností SOS nabídnout našim občanům tuto alternativu.
Asi každého napadne, zda zástupce malého politického subjektu má v Senátu šanci relevantním způsobem prosazovat názory občanů, kteří mu dali důvěru.Ano má ! Jednak jsem se zavázal, že po zvolení se stanu členem KOD (Klub otevřené demokracie), v jehož čele dnes je senátorka za Jablonecko paní Mgr. Soňa Paukrtová, zvolená rovněž za SOS, který sdružuje středové a liberální strany, a tedy nebudu při svém hlasování osamocen a jednak v Senátu je „pouze“ 81 senátorů a tudíž každý hlas má větší efekt než hlas poslance (těch je 200).
Významným důvodem, proč kandiduji do Senátu je moje vize občanské společnosti, ve které každý najde místo.Ať jako člen rybářského spolku nebo třeba Českého červeného kříže či lyžařského oddílu se bude podílet na rozvoji společnosti. Jinými slovy chci podporovat na všech úrovních neziskové organizace.
Ano, mým velkým politickým vzorem je senátorka Paukrtová. Především v tom, jak se snaží regionální problémy řešit na jiné úrovni a s jiným, než úzce regionálním, pohledem. Jeden příklad za všechny. Přesun studentů z Jablonce do Liberce v rámci tzv. optimalizace krajských škol s nímž představitelé města Jablonce nesouhlasili, byl projednáván na půdě Senátu, ačkoliv to bylo výhradně v kompetenci Libereckého kraje. Takovéto zastupování zájmu regionu my na Českolipsku (Novoborsku, Doksku, Cvikovsku, Podralsku, Hrádecku a Chrastavsku) neznáme.Často obyvatelé zmiňovaných oblastí ani neví, kdo je jejich senátor a za šest let ho v regionu ani neviděli.
Školství je vůbec palčivý problém naší společnosti. Chybí mu celková koncepce. Je třeba donutit stát, aby se nevzdával zodpovědnosti v této oblasti. Není přece možné delegovat všechny pravomoce resortu školství na kraje a obce. To bychom pak také mohli mít tolik školských soustav kolik je krajů a v obcích od sebe vzdálených jen pár kilometrů by se učilo něco jiného.
Je skutečně otázkou, zda reforma veřejných financí, kterou provádí současná vláda opravdu přinese řešení celospolečenských problémů jako je zdravotnictví, péče o staré lidi a lidi s postižením, problémů v dopravě a jiných resortech národního hospodářství. Ve shodě s řadou renomovaných ekonomů se domnívám, že se řeší ( a to ne zcela vhodným způsobem) stránka příjmová a už téměř vůbec stránka výdajová státního rozpočtu.
VOX POPULI, VOX DEI – HLAS LIDU, HLAS BOŽÍ. Mnohokrát jsem jako zastupitel Nového Boru a zastupitel Libereckého kraje slyšel, že veřejnost není dostatečně kompetentní rozhodovat třeba o podobě náměstí, či která škola se má zavřít nebo zda má být na našem území vojenská základna cizí armády. Tomu přece rozumíme my, politici, vy, občané, jste tu k tomu, abyste nás zvolili. S tím zásadně nesouhlasím a chci, aby i v nejvyšších patrech české politiky byl slyšet hlas lidu. Je třeba vyslovovat nahlas věci příjemné i nepříjemné. I jsem srozumněn s tím, že o volbě senátora v senátním obvodu č. 36 rozhodnou voliči na Českolipsku, Novoborsku, Doksku, Cvikovsku, Podralsku, Hrádecku, Chrastavku…