Třetí volby do Krajských
zastupitelstev prověří zcela určitě, co se lidé naučili o demokracii a jak
pochopili vládu jedné strany. Bude to návrat do minulosti, nebo posun k větší
jistotě a dialogu?
Všichni vědí, že 13 ze 14 Krajů
vede ODS. Všichni vědí, že celý stát na rozhodujících postech vede ODS. Všichni
vědí, že ve všech rozhodujících velkoměstech v ČR vládne ODS. Všichni vědí, že
vláda jedné strany zde byla dlouhou dobu a vedla k postupné degeneraci a
zastavení rozvoje. Všichni vědí, že v demokratických volbách nevolí jednu
kandidátku, ale mají šanci si vybrat z velmi široké palety lidí i názorů. Takže
bych se chtěl trochu zamyslet nad tím, co vede lidi k tomu, že věří v takové
míře jedné jediné straně, nebo přesněji proč věří dvěma nebo třem politickým
stranám a zbytek přehlížejí jako velké širé rodné lány? Co slibují velké
politické strany lidem v Krajích? Co by měly menší politické strany slíbit
lidem, aby je volili?
Nemyslím si, že nějaké ekonomické
úlevy nebo výhody. Nemyslím si, že vystoupení z EU nebo NATO. Nemyslím si, že
rebelování v těchto uskupeních. Pod pojmem rebelie si představuji odmítání
sjednocené Evropy, odmítání evidentních událostí, jako třeba globální
oteplování, odmítání jednotné měny atd. Nemyslím si, že odmítání převzetí
odpovědnosti za činy vojenského uskupení, jehož jsme členy. Nemyslím si, že slib
znovunavrácení trestu smrti. Nemyslím si, že snížení nájemného a zvýšení
důchodů. Nemyslím si, že lhaní o tom, že je něco v tomto světě zadarmo. Nemyslím
si, že psaní lživých hesel typu: My jsme s lidmi a ti druzí proti lidem!
V Krajských volbách je možné
slibovat jen to, na co mají Kraje kompetenci. To jsou v poměry na některých
školách, na některých silnicích, na některých památkách, v některých
nemocnicích. V rozhodování o územních plánech jak v krajích, tak v jednotlivých
obcích. Rozhodování a rozvoji veřejné dopravy, kulturního dění v regionu,
rozhodování o sociálních zařízeních a nemocnicích, o likvidaci odpadů a o
některých dalších věcech, které vyplývají z kompetencí předaných Krajům zákonem
129/2000 Sb. Vládne-li však jedna politická strana na všech úrovních, logicky si
v Krajích přisvojuje i věci, které prostě Kraje zařídit nemohou, protože to
„zařídila jejich Strana“. Jak podobné to je režimu, který byl demontován po roce
1989 a jak neprozřetelné je od voličů, že se chovají úplně stejně jako před
tímto mezníkem v našich dějinách.
Měl jsem možnost účastnit se
například projednávání Zásad územního rozvoje našeho Kraje a docela dost mě
překvapuje s jakým nezájmem občanů se to setkává. Je to záležitost Kraje,
nicméně dotýká se to jednoho každého z nás, dotýká se to jedné každé obce a
mnoha našich každodenních činností. Je to činnost plná rozporů. Lidé by chtěli
práci, ale odmítají průmyslové zóny. Lidé by chtěli levnou energii, ale odmítají
snížit její spotřebu. Lidé by chtěli každý auto, ale odmítají zlepšení silniční
sítě a vedou nesmyslné debaty o obchvatech obcí jestli zprava nebo zleva, ze
severu nebo z jihu. Lidé by chtěli bezpečí, ale nadávají na vojáky a policii a
bojí se okřiknout ty, kteří jejich bezpečí ohrožují s odkazem, že na to mají
vojáky a policii. A k tomu všemu někteří Zelení by chtěli zachování kdejaké
louže a remízku, ale debaty o tom, jak to zařídit se nechtějí zúčastnit.
Nechtějí nic vést, chtějí jen kritizovat.
Je pravda, že když někdo dostane
nápad, byť sebegeniálnější a nemá politickou moc, může mít problémy s jeho
prosazením. Mnoho nápadů bylo ukradeno, mnoho nápadů realizují lidé, kteří jsou
sice u moci a nemají mozkovou kapacitu na tyto nápady přijít. Prostě jsou ve
vládnoucí Straně a myslí si, že mají právo realizovat to, co vymysleli jejich
„poddaní“.
Co tedy slíbit? Myslím si, že
průhlednou debatu o všech záměrech před jejich realizací. Myslím si, že vážnější
debatu o správě, financování a výnosech z kulturních památek. Myslím si, že
širší debatu o veřejné dopravě, komunikacích, dopravě v klidu. Myslím si, že
daleko odbornější debatu o síti a fungování zdravotnických a sociálních službách
v regionech. Proč neslíbit vznik sítě školních autobusů místo dotací dopravním
firmám za zajištění „dopravní obslužnosti“? Proč neslíbit vyšší intervence Kraje
do systému vzdělávání a fungování škol? Myslím si, že je realizovatelný slib
zvýšení zákonodárné iniciativy Kraje vůči Vládě. Je-li nějaký zákon schválený
Parlamentem špatný, proč nenavrhnout lepší řešení? Když víme, že je něco špatně,
nelze přeci říkat, že nám je to úplně jedno a ať si to spraví ten, kdo to udělal
špatně. To je přeci nesmysl! Co když to neumí nebo nechce?
Proč neslíbit, že budeme
požadovat více kompetencí v rozdělování financí. Cožpak úředníci Ministerstva
financí vědí všechno lépe než lidé na úrovni Kraje? Proč neslíbit, že zvýšíme
tlak na Ministerstvo kultury, aby nám dalo více peněz na opravy památek? Proč
neslíbit, že povedeme debatu o změnách kompetencí v bydlení a výstavbě bytů,
které pevně třímá v rukou Ministerstvo pro místní rozvoj?
Je samozřejmé, že Hejtman nebude
tlačit na Ministra, který je ze stejné politické strany, protože by mu to
pošpatnil na ÚV. Cílem všech občanů Kraje by mělo být, aby se v něm měli dobře.
Měli by tedy zvolit takové lidi, kteří jim to zařídí a nebudou se bát někoho
z vedení politické strany, která momentálně vládne také z Prahy. Je pravda, že
ODS či ČSSD může slíbit víc, protože se na ÚV v Praze dohodnou se svým
Hejtmanem, co udělají. Jenže jak se dozvíme, na čem se dohodli?
Poprvé zveřejněno na www.stranaos.cz, do údaje "počet přečtení" vložen údaj k 1. 5. 2010.