BUDEME „KOVÁRNOU EVROPSKÉ UNIE“?

Strana pro otevřenou společnost (SOS) reaguje na vládou projednanou a schválenou energetickou koncepci do roku 2030. Ministerstvo průmyslu a obchodu ČR (MPO) připravilo šest návrhů Státní energetické koncepce do roku 2030, ze kterých preferuje tzv. zelený scénář. Ten předpokládá pokrytí našich energetických potřeb především využitím fosilních paliv (zejména hnědé uhlí) a jaderné energie. To by znamenalo, kromě jiného, výstavbu dvou dalších hnědouhelných elektráren a výstavbu buď dalších jaderných reaktorů v Temelíně, nebo případně výstavbu nové jaderné elektrárny (snad v Blahutovicích u Hranic na Moravě). Nevýhodou „zeleného“ scénáře, ale i celého návrhu energetické koncepce, je zakonzervování současného neutěšeného stavu, kdy naše hospodářství spotřebovává 1,7 krát více energie na jednotku hrubého domácího produktu, než je průměr zemí Evropské unie. To že je scénář nazván zeleným, je zavádějící, v tomto případě však spíše groteskou...

„V minulosti bylo Československo tzv. „kovárnou socialismu“, kdy se díky potřebě industrializovat celý socialistický blok orientovalo na těžký průmysl. Co však bylo v 50. – 70. letech v rámci východního bloku známkou vysokého stupně rozvoje hospodářství, stává se dnes spíše přítěží“, říká Pavel Nováček, ekolog a kandidát SOS do Evropského parlamentu a dále pokračuje. „Mohli bychom se změnit v „kovárnu Evropské unie“ a stát se semiperiferií jádra EU, dodávající energeticky a surovinově náročné výrobky a produkující na svém území nadbytek energie, která pak bude v čisté formě (jako elektřina), exportována.“

O tom, že se jedná o velmi reálné nebezpečí, svědčí údaje o exportu elektrické energie naším největším producentem, společností ČEZ. V roce 2002 ČEZ vyvezl 16 TWh elektrické energie, což představuje 32% jeho celkové produkce. V roce 2001 to bylo 12 TWh a 25% produkce. 16 TWh energie představuje ekvivalent 11 miliónů tun spáleného hnědého uhlí, jehož spálením se uvolní 23 tisíc tun oxidu siřičitého. Abychom oxid siřičitý zachytili v odlučovačích a nedevastovali přírodu dalšími kyselými dešti, musíme vytěžit a použít 430 tisíc tun uhličitanu vápenatého, který reakcí s oxidem siřičitým vytváří relativně neškodný siřičitan vápenatý.

Podpora jaderné energetice, která je v koncepci deklarována, není také dlouhodobě udržitelná. „V době výstavby jaderné elektrárny Temelín byla veřejnost ujišťována, že výkon JE Temelín nahradí uhelné elektrárny na severu Čech. To se nestalo. Naopak, ČEZ investoval do jejich odsíření a technologického vybavení 48 miliard Kč a nebude je tedy chtít odstavit,“ pokračuje Pavel Nováček. „Stejně tak byla veřejnost ujišťována, že JE Temelín je již poslední jadernou elektrárnou na našem území. I to podle předložené koncepce nemusí být pravdou.“.

“Výstavba dalších jaderných elektráren bude větším a pokračujícím tlakem na výstavbu jaderného úložiště“, konstatuje starosta Nadějkova, obce na jehož území výstavba jaderného úložiště hrozí. Ing. Zdeněk Černý dále poukazuje na to, že obce nejsou k rozhodování o úložišti vůbec přizvány. „Jako dříve o nás bez nás“.

Tzv. atomové energie nebude možné využívat při mezinárodním obchodu s emisními limity na oxid uhličitý. Ve Spojených státech nebyla od roku 1973 podána žádná nová objednávka na jadernou elektrárnu. V Evropské unii z 15 států 7 nemá jaderný reaktor, 4 rozhodly o ukončení jaderného programu, 2 státy neplánují žádné nové elektrárny, jen Finsko a Francie uvažují o nové výstavbě jaderného bloku.

Ing. Eva Tylová upozorňuje. “Původně měly být zrušeny tzv. limity těžby, které chránily obce v Severních Čechách před zbouráním. To by znamenalo vytěžit uhlí do posledního kousku. K tomu však naštěstí nedošlo. Co by tomu ale říkali obyvatelé těchto obcí se však vláda neptala.“

Mladí lidé z dotčených obcí, jako např. Pavla Koscelantská (16) z Černic k tomu uvádí. „Nechceme, aby nám zničili naši obec“. „Kdyby tam bydleli (ministři), tak by se jim to také nelíbilo!“, pokračuje Věra Budošová (14) z Horního Jiřetína.

„Domnívám se, že by vláda měla podstatně více orientovat svoji podporu na úspory energie, tedy větší energetickou účinnost a obnovitelné zdroje“, navrhuje Pavel Nováček. „Z fosilních paliv je nejméně škodlivý a na světě jsou dosud největší zásoby zemního plynu. Spalování uhlí by se mělo dít jen v existujících, co nejlépe technologicky vybavených elektrárnách, rozhodně by se další neměly stavět. Mohutným zdrojem energie zůstanou dvě jaderné elektrárny (Dukovany, Temelín). U obou je předpoklad, že bude možné prodloužit jejich plánovanou životnost o 10 – 15 let a obě tedy budou ještě v roce 2030 funkční.“

Koncepce MPO uvádí jako svůj cíl vyšší energetickou efektivnost hospodářství a vláda jistě má prostředky, jak tomuto trendu výrazně napomáhat. V koncepci MPO není zmíněna možnost využití tzv. „negawatů“. Novelou energetického zákona by se mohla zavést možnost platit dodavatelům energie za energii ušetřenou v důsledku jimi prováděných opatření.

SOS konstatuje, že stále velmi podceňovaným zdrojem energie jsou obnovitelné zdroje. Odhady na možné pokrytí našich energetických potřeb z obnovitelných zdrojů se pohybují mezi 13 – 25 procenty (pokud by se snížila energetická náročnost hospodářství a celková spotřeba, bylo by to samozřejmě více). Obnovitelné zdroje však prodělávají v posledních letech ve světě bouřlivý rozvoj a neměli bychom tuto rozvojovou šanci nadále přehlížet. Podíváme-li se do Evropy, pak Zelená kniha Evropské komise (1996) uvádí ambiciózní cíl, a to zdvojnásobit podíl obnovitelných energetických zdrojů na celkové hrubé energetické spotřebě během 15 let, tj. o 12 % do roku 2010.

V našich podmínkách je nejperspektivnější využití biomasy. Rychle rostoucí dřeviny mají výtěžnost 20 tun/ha a jejich výhřevnost je srovnatelná s hnědým uhlím (přitom bilance oxidu uhličitého je vyrovnaná a neuvolňuje se oxid siřičitý, jako u hnědého uhlí). V ČR je nyní odhadem 1 mil. hektarů nadbytečné zemědělské půdy, z nichž část by mohla být využita pro pěstování energetických plodin. Další možností je využití biomasy z lesního půdního fondu.

Vláda má přinejmenším tři možnosti, jak podpořit rozvoj obnovitelných zdrojů:

- přijetí zákona o podpoře obnovitelných zdrojů s jistotou minimálních výkupních cen energie na 12 až 15 let;
- daňová zvýhodnění;
- státní podpůrné programy (např. modelové projekty stoprocentně soběstačných obcí).

Koncepce MPO by tedy před projednáváním ve vládě měla být znovu podrobena kritické diskusi odborné i laické veřejnosti a měla by být porovnána s alternativními návrhy, které předkládá Ministerstvo životního prostředí!

(Tisková zpráva SOS ze dne 10.3.2004)