Na začátku roku 2008 je nutné se
připravit na určité nové věci, které nás budou obklopovat a určovat naše
rozhodování. Na náš každodenní život jak ve Strašicích, tak kdekoli jinde, mají
nemalý vliv politici, události v kraji, ve státě a nyní už dokonce v celé
Evropě. Prohlašovat, že nás politika nezajímá, sice můžeme zcela svobodně , ale
náš život nám politici ovlivní, ať si myslíme co chceme. To co nám politici
zařídili pro rok 2008 v různých oblastech našeho života vidím asi takto…
Vzpomínám si, jak jsme vyvěšovali
před parlamentními volbami v květnu 1990 heslo Občanského fóra:
Pojďte s námi do Evropy!
Mnoho lidí si o tom heslu myslelo, že to je
nesmysl. Je fakt, že jsme si mnozí neuměli představit za tím heslem vůbec nic.
Znali jsem devizové přísliby, šedé Jugoslávké pasy, prověřování těch, kteří jeli
na Západ, do devizové ciziny, tuzexové bony a jiné nesmysly. Od půlnoci z 19. na
20.prosince 2007 jsme v Evropě se vším všudy, co si tenkrát představoval
tehdejší ministr zahraničních věcí Jiří Dienstbier. Můžeme sednout do auta a na
základě jen svého vlastního rozhodnutí se svobodně vydat do Paříže, Lisabonu,
Bruselu, Hamburku, Lodže, Vídně a kamkoli jinam v shengenském prostoru.
Potřebujeme k tomu řidičák, občanku a peníze. Nic víc. Žádné žádosti, žádné
schvalování, žádná razítka, žádné kontroly. Prostě jedu do Paříže a tečka.
Vzpomínám si při té příležitosti, jak jsme jednou jeli se ženou do NDR pro
botičky pro dceru. Jeden z nepříjemných zážitků na minulost, na kterou bychom
však neměli zapomínat. Alespoň ti, kteří jsme to prožívali. Jak mě pohledem
propaloval soudruh celník z NDR na celnici za Hrádkem nad Nisou, takže jsem se
mu skoro přiznal, že jsme Žitavě koupili dvoje botičky pro dcerku a já jsem si
ještě koupil na fotbal kopačky z umělé hmoty. A že bych si tenkrát jel koupit
dětské botičky do Chamu nebo Weidhauzu, to byl jen nesplnitelný sen. Tyto horory
už naštěstí moje dcera nezažívá a podobné botičky pro moji vnučku si může koupit
i ve Strašicích nebo v Rokycanech. Je to významný posun a ti, kteří to nezažili
to stěží mohou pochopit. To, že ve velké části Evropy přestaly existovat
hranice, však může přinést i negativa. Tím autem mohou z Čech vycestovat nejen
hodní lidé, ale i hajzlové a lumpové a stejně tak tomu může být i opačně. Ale
opět záleží jen na jednom každém z nás, jak se chceme chovat a jak se na nás
budou lidé dívat při naší cestě autem kamkoli po Evropě bez hranic.
Od Nového roku budeme platit u
lékaře 30 Kč za nějakých podmínek. Proč? Je to hodně nebo málo? Je to správné
nebo ne? Je to spravedlivé nebo ne? Co se tím získá?
Já se na to dívám tak, že
z určitého pohledu to správné je a z určitého pohledu nikoli. A opět jsme si to
zařídili my sami. Kdysi dávno byl zřízen za ministrování Martina Bojara systém
zdravotního pojištění a většině z nás to bylo tak nějak jedno. Že nám
zaměstnavatel strhává nezanedbatelnou část peněz z výplaty, že jsme si platili
minimální zdravotní pojištění jako OSVČ (osoby samostatně výdělečně činné), že
mnoho lidí „marodilo“ proto, že firma nemá práci, nebo že potřebujeme udělat
melouch, to bylo a je každému tak trochu lhostejné. Ovšem pokud se nás to
nedotýká přímo osobně. A to tedy začíná od 1.1.2008 zatím jen 30 Kč vstupného do
ordinace lékaře (opakuji za jistých podmínek). Uznávám, že je trochu rozpor mezi
jedním řádkem v Ústavě a ve skutečnosti, protože měsíčně odevzdá můj
zaměstnavatel z mého platu minimálně několik stovek a já k tomu budu ještě
odevzdávat nějaké další peníze. Proč to nejde strhnout najednou? Myslím, že
zřejmě proto, že když tu platbu neděláme přímo z peněženky, tak nám to chození
do ordinace nějak moc nevadí a dost lidí to bere jaksi opravdu „zadarmo“, ale
ono to zadarmo není. Teplo a elektřinu a židle a malování stěn a vůbec ta
ordinace něco stojí a dost z nás si už od soudruhů myslí, to je „zadarmo“. Není
a stojí to čím dál tím víc. Máme dvě možnosti: buď nám zvýší zdravotní
pojištění, nebo budeme vážit, proč jít k doktorovi. Abych ale nevypadal, že
nadržuji ministru Julínkovi, tak k tomu přidám osobní názor. Je nespravedlivé,
že na zneužívání systému některými lidmi, za chyby vložené do původního systému
v roce 1992 poslanci ODS a KSČM doplatí všichni. Podle mne by se mělo sečíst
každému z nás, kolik už od zavedení tohoto systému vložil a kolik vyčerpal a
poslat mu to domů. Když mohou pojišťovny posílat tuny nesmyslných brožur a
letáků, proč ne můj osobní roční účet? A bude mezi námi jasno. Nejde mi o 30 Kč.
Jde mi o princip. Já jsem byl v roce 2007 2x u zubaře, jednou u ortopeda a
jednou s chřipkou nebo co to bylo u svého praktického lékaře, tedy 120 Kč. Ti,
kteří si kupují denně Blesk, barevné časopisy o ničem, nebo cigarety zaplatí
mnohem víc a nezdá se jim to jako vyhození peníze. Tak v čem je problém?
Od Nového roku se zvyšuje snížená
sazba DPH. To je na debatu. Ta však měla probíhat před volbami a ne dnes. Každá
strana, která kandidovala do Parlamentu „Něco“ slibovala, a tvrdila, že až se
tam dostane, že „To“ udělá. Jak řekli, tak udělali a tečka. Modrá šance se plní
a dost lidí nadává. Včetně těch, kteří Modrou šanci volili. Na druhou stranu
ČSSD a ODS v rámci opoziční smlouvy podepsali dohodu o snižování dluhů v ČR pod
nějaký limit stanovený EU. Před parlamentními volbami 2006 tyto dohody ČSSD
zmuchlalo a začalo opět zemi zadlužovat na úkor budoucnosti. Také špatný přístup
a opět musím poznamenat, že to co se odehrálo v minulosti bychom si měli
pamatovat. Dost lidí mi říká, že se hrabu zbytečně v minulosti. Nehrabu se, jen
kontroluji základy pro svoji budoucí stavbu. Postavit budoucnost na lži se
nevyplácí.
S finančními věcmi samozřejmě
souvisí pohyb cen, zejména cen energií, který za poslední léta zažíváme
každoročně. Již nemáme stát krytý nějakou mocností, která má neomezené možnosti,
ale jsme tržní zemí s otevřenými hranicemi a na nás záleží, zda zvolíme do čela
vedení státu lidi schopné a nebo všeho schopné. Určitě porostou ceny tepla,
vody, el. energie, plynu, uhlí, dřeva cigaret, alkoholu, tedy všeho co hřeje a
svítí, tedy věcí které potřebujeme, ale štve nás je platit. Určitě budou klesat
ceny elektronických spotřebičů, textilu, zbytečností, které nepotřebujeme, ale
kupujeme.
Další na co se musíme v tomto
roce připravit jsou volby. V Praze prezidentské, někde senátní a všude krajské.
Prezidentské rozhodnou o tom, zda budeme ve světě vnímáni čím dál tím stejně a
nebo jinak. Senátní o tom, zda v Parlamentu posílí či oslabí ODS. Krajské
rozhodnou o nás. Budou na podzim a budeme dost podstatně rozhodovat o životě ve
svých obcích. Vliv krajů na obce a města je čím dál tím vyšší a pokud se krajské
volby podcení, dotkne se to jednoho každého z nás přímo v obci nebo ve městě.
Budou probíhat stejně, jako kterékoli jiné volby:
Program =►agitace pro program,
podporovaný různými lidmi =► volba =► plnění programu těmi, kteří vyhrají.
Nic víc a nic míň.
Lze jen doufat, že už lidé
přestanou krajské volby podceňovat a začnou se nějak zajímat koho a proč vlastně
volí, aby se opět nemuseli půl roku po volbách rozčilovat nad tím, že jimi
zvolení zastupitelé dělají jen to, co voličům slíbili. Všichni chceme dobré
silnice, vodovody a kanalizace, ochranu památek a rozvoj venkova. Tak se pokusme
pro to něco udělat. Alespoň si přečíst pár řádků slibů, popřemýšlet o nich
trochu a pak 10 minut na volbu.
Pokud se nestanou nějaké
nepředvídané věci, jako třeba okupace Země Marťany, roztátí ledu v Arktidě a
Antarktidě za 14 dnů, vstup Iránu do EU nebo vyhasnutí Slunce, neměl by náš
život doznat zásadních změn. Jen o rok zestárneme, někdo zemře, někdo se narodí
a my snad budeme moci vyhodnotit znovu, co nám přinesl rok 2008 a chci věřit, že
to hodnocení bude lepší, než to letošní. Nebo minimálně stejné.
Poprvé zveřejněno na www.stranaos.cz, do údaje "počet přečtení" vložen údaj k 1. 5. 2010.