Úředník není člověk ?

Úvaha Ing. Františka Mojžíše o českém mediálním obrazu úředníka.

     Když se ve filmu „Marečku , podejte mi pero“ svěřuje Zdeněk Svěrák svému „třídnímu“ Josefu Abrhámovi o své pracovní profesi, provinilým hlasem pokorně prohlásí . .“úředník“. Nepochybně již tehdy věděl, že práce úřednická je obecně opovrhovanou činností, kterou zejména veřejnoprávní média postavila na okraj společnosti. Zvláště televizní kanály se úspěšně předhánějí v tom, kdo že více a účinněji očerní a zostudí práci úředníků. Aby svým proklamacím o škodlivosti úředníků v naší společnosti dali náležitý punc, neváhají práci úředníků kriminalizovat a degradovat tak, že v dohledné době bude slovo „úředník“ zařazeno mezi vulgarizmy nejhrubšího zrna a bude se moci používat ve vysílání pouze po 22.- té hodině.
     Co už ale v mediálním vysílání a denním tisku zcela chybí, to je reálný pohled na práci lidí v profesích úřednických. Nezazní skutečnost, že úředník uvádí do života pouze zákonná opatření, která nám připravili naši volení zástupci v Parlamentu, že úředník musí vyřídit správně žádosti občanů na základě špatných zákonů a předpisů , že se musí vyrovnat s legislativním balastem, ve kterém se pořádně mnohdy nevyznají ani renomovaní právníci. Vždyť pro kolik zákonů, které ledva spatřily světlo světa už musela být přijata novela, kolik zákonů bylo nutno zrušit a předělat pro jejich naprostou praktickou nepoužitelnost. Vždycky jsem si myslel, že samotné slovo „zákon“ je symbolem vážnosti a nedotknutelnosti. Praxe bohužel ukazuje, že zákony , které produkuje tato společnost si lze vykládat všelijak, podle zdatnosti toho kterého advokáta. A úředník, který svou prací alespoň otupí nesmyslné ostří pseudopředpisů je označován za vyvrhela. Na jednom z nedávných sjezdů Svazu měst a obcí prohlásila veřejně tehdejší místopředsedkyně Poslanecké sněmovny krutou pravdu. Řekla doslova. . .“přijímáme velké množství špatných zákonů.“ Dojemná sebekritika. Možná, kdyby se rozhodli naši poslanci , že po určitou dobu nebudou dělat nic, možná by si úředníci oddechli a získali po čase zase svou úctu a vážnost , která jim bezesporu náleží. Vždyť přece úředník je také jenom člověk.

Ing. František Mojžíš, Semily