*Diskuse 2007*

Úvaha o dialogu, internetu a 17 letech existence demokratického režimu.

     Již 17 roků existuje v této zemi demokratický režim, který zrušil cenzuru, umožnil politický, ekonomický, kulturní a jiný dialog a otevřený pohled na život na této Zemi. Souběžně s tím se rozvíjí technické prostředky, které umožňují dálkové propojení diskuse na Internetu, mailovou poštu, v podstatě průběžné informování lidí o čemkoli a kdekoli na světě. Je to skvělá věc, která umožňuje lidem zapojit se do debaty o věcech, které je zajímají, které je štvou, kterých se bojí a o kterých se nám za mlada ani nesnilo. Dnes může v podstatě kdokoli začít vydávat noviny, mluvit do rozhlasu a televize i kdyby ničemu vůbec nerozuměl. Docela rád vzpomínám na dobu, kdy jsem si v novinách přečetl základní pravidla dialogu a začal je používat s tehdejší mocí na našem MNV, který měl s těmito pravidly evidentně potíže. Pravidla dialogu nám vlezla pod kůži, stejně jako jsme měli dříve pod kůží zakódováno, že vést dialog se nevyplácí.
     Jsem jednoznačně pro tuto diskusi a jsem rád, že jsem se toho dožil a mohl těchto věcí využívat při plném vědomí výhod, které jsou proti uzavřenému a nesmyslnému totalitnímu režimu nesrovnatelné. Vést dialog je bezpodmínečně nutné, i když dnes nám nejvyšší představitelé dost drsně předvádějí, že vést dialog jim příliš nevoní a tak trochu připomínají Milouše Jakeše v Červeném Hrádku, kdy vedl dialog sám se sebou tak dlouho, až zjistil, že je sám jako kůl v plotě.
     Na druhou stranu přiznávám, že doba přináší také negativní věci, které nám ty vymoženosti trochu zakalují a komplikují. Anonymita, zdrsnění výrazových prostředků, možnost snadného vnášení dezinformací, pomluv a používání nekorektních informací. Je pravda, že i za komunistů měli lidé šanci proti režimu protestovat, ale protestovat anonymně nepřinášelo výsledky, protože na anonymní kritiku byl režim připraven a velmi snadno ji utlumil. Můj oblíbený Julian Tuwim napsal: Okno do světa lze zastřít novinami. Pokud chtěl někdo kritizovat tak, aby to mělo výsledky, nesměl být anonymní. Musel si být vědom následků svých slov. Vést anonymní diskusi s marxismem-leninismem byla blbost. Takže například pod Chartou 77 a dalšími aktivitami byla konkrétní jména, konkrétní lidé a konkrétní trestní sazby za tento dialog. Většina signatářů Charty asi nevěděla co je to „nick“, nevěděla co je to „teg“ (což jsou výrazy, které znají dnes téměř všechny desetileté děti), ale uměla se podepsat svým jménem.
     Nazvali jsme se kdysi Stranou pro otevřenu společnost a pokoušíme se už nějakou dobu přinést zpátky na politickou scénu otevřené diskuse, debatu o názorech, otevírání i nepopulárních témat, na kterých nelze získat politické body ani náhodou, tedy věci, které se mě osobně velmi líbily na Občanském fóru a které s odchodem OF z politické scény nenápadně zmizely. Následovníci OF, kteří se poté ujali moci ve státě se pokoušejí nahradit otevřené a neanonymní jednání technickými prostředky, což se evidentně nemůže nikdy podařit. Mám osobní zkušenost s otevřením diskusního webového fóra na různá témata, která se velmi těsně dotýkají života každého občana naší obce a je to velmi, velmi složité něčeho dosáhnout. Dost lidí a zejména mladých lidí se v diskusi schovává za „nicky“, „tegy“, značky a nebo vystupuje zcela anonymně. Je to divné zejména v době, kdy by je neměl nikdo nechávat zavřít, vyhazovat ze školy, či vyvážet na hranice a pošťuchovat samopalem do zad, aby opustili stát, ve kterém se odvažují diskutovat s vedoucí politickou mocí. U těch, kteří kritizují nebo pouštějí dezinformace to chápu. Mnozí, dokonce bych řekl že většina z nich má ale konstruktivní názory, ale „něčeho“ se bojí a já nejsem schopen zjistit, co to je. Může to mít několik důvodů, které bych byl schopen i pochopit, ale prostě nerozumím tomu.
- nevěří si a testují si touto formou své znalosti, aby nevypadali před ostatními jako hlupáci,
- nechtějí se stát slavnými a váženými a proto se schovávají v anonymitě,
- stále se bojí autorit a jimi zvolených lidí na radnicích a v zastupitelstvech,
- nechtějí se dostat do potíží s finančními úřady, kdyby jim chtěl někdo za dobré rady zaplatit a oni nemají živnostenské listy na poradenskou činnost,
- bojí se následků svých návrhů, které se nemusejí vždy povést realizovat,
- stydí se mluvit na veřejnosti, nebo být veřejně známí,
- mají minulost, která by jim mohla zlomit vaz.
     Může být mnoho dalších důvodů, proč se člověk nepodepíše pod svůj vlastní názor a schovává se v anonymním davu. Ke škodě všech, protože zejména od obyčejných, rozumných lidí se musejí politici učit, jinak zvlčí a vrátí nás tam odkud jsme se dlouhé půl století pracně vyhrabávali.
Ing. František Nerad – místopředseda SOS