Sláva vítězům, čest poraženým – opravdu? aneb jak Klaus podržel levici…

Volby do Poslanecké sněmovny s podpásovkami, překvapení ve volebních dnech a něco o volební matematice.

   Pohled na účastníky české „velké“ politiky stále více připomíná pohled na sportovní fanoušky. V rámci fandění svému klubu (rozuměj politické straně) svým hráčům (rozuměj politikům) odpustí vše, soupeřovým nic. Všichni známe komentáře k televiznímu přenosu, kde fotbalový soudce odpískal za pád útočníka ve „vápně“ penaltu. Většina diváků to viděla na televizní obrazovce, pár stovek na stadionu. A fandové (rozuměj členové, příznivci, voliči a novináři jedné strany) to viděli jako brutální faul, jiní fandové (rozuměj členové, příznivci, voliči a novináři druhé strany) jako simulování. A tak jako se pro některé fandy zjednodušuje fotbalová liga na derby Sparta – Slavia, tak letošní volby připomínaly situaci derby Sparta – Slavia. Hnusné výroky a napadání před utkáním, stížnosti na rozhodčího ihned po skončení utkání (za porážku může někdo jiný) a jistě nebudeme ušetřeni ani jednostranných hodnotících komentářů. Moje babička, když šlo o fotbal, kladla otázku „Budou levnější rohlíky?“. Všichni jsme věděli, že nebudou. Tady ale podobnost politiky a fotbalu dramaticky končí. Vliv politiky na cenu rohlíků není již sice absolutní jako za vlády KSČ, ale jistý vliv tady je a bude. Proto by naší „velké“ politice prospělo více argumentů a schopnosti starat se o společnost – ne pouze o klubové barvy. Používá-li se po sportovních utkáních fráze „sláva vítězům, čest poraženým“, myslím, že letos není tak zcela na místě. O řadě výroků v kampani budou ještě rozhodovat soudy (rozuměj zda se jednalo o argumenty druhé strany nebo o lži), celou kampaň pak jistě budou kvalifikovaně rozebírat týmy specialistů. Co mohu označit jako nepříjemnou novinku v české „velké“ politice je neschopnost přijmout porážku (rozuměj druhé místo v lepším výsledku než všichni čekali) ze strany předsedy ČSSD Jiřího Paroubka. Nejde mi o sám fakt, že zvažuje soudní přezkum platnosti voleb – to mu zákon umožňuje – ale o celý tón a vyznění jeho první povolební tiskovky. V souvislosti s tím ale musím nesouhlasit také s prezidentem Václavem Klausem – samo využití možnosti soudního přezkumu nemůže být považováno „za pošlapání výsledků voleb“.

   Pár vět k samotným dnům voleb. Prvním – a příjemným – překvapením byla vysoká volební účast. Tuším, že to byly první volby, kterých se v ČR zúčastnilo více voličů, než v předchozích volbách do stejného zastupitelského sboru. To je pozitivní zpráva, přesto že to částečně bylo i tou atmosférou derby. Jedinými zklamanými tak mohou být komunisté, kteří tradičně profitují z nižší volební účasti a ještě trochu budoucí ministr financí, neboť strany obdrží navíc o téměř 400 milionů Kč na příspěvcích „za hlasy“ oproti minulým volbám. Druhou zajímavostí bylo sledování televizních volebním prognóz po uzavření volebních místností, zejména v konfrontaci s tím, jak nabíhaly na serveru www.volby.cz výsledky za zpracované volební okrsky. Volební prognóza ukazovala na jasné vítězství ODS (o 8 procent, po zpřesnění 6 procent). Zhruba ve chvíli, kdy byly započteny údaje z poloviny volebních okrsků teprve ODS střídala v čele ČSSD a Zelení se přehupovali přes 5 procent. Ale pohled na průměrnou velikost započteného okrsku a procento započtených pražských okrsků ještě volební prognózu nezpochybňovalo. Ale tak jak přibývalo výsledků z Prahy (a zahraničí), upevňovala se pozice Zelených nad pětiprocentní hranicí a ODS se začala mírně vzdalovat ČSSD (ale pomalu, pomalu) a také komunisté šli dolů. Celkové výsledky pak jsou typicky patové – volby sice vyhrála s převahou tří procent ODS a v počtu hlasů vyhrály „nelevicové strany“ – ovšem na mandáty je to remíza 100 ku 100. Jak je to možné? Kdo za to může? Podobné otázky kladou ve webových diskuzích diskutující zřejmě příznivci ODS. Odpověď je – jaká ironie české „velké“ politiky – může za to Václav Klaus (a Miloš Zeman v době „opoziční smlouvy“), neboť tehdejší změna volebního zákona zvýhodňuje velké strany v obvodech s nadprůměrným počtem voličů a znevýhodňuje malé strany s rovnoměrnými volebními výsledky. Nemá smysl detailně počítat rozdělení mandátů podle starší zákonné úpravy, ale bez velkého počítání je zřejmé, že podle starší úpravy by Zelení na Liberecku získali jeden mandát, ke kterému jim letos chybělo 265 hlasů (ani téměř deset procent hlasů na mandát nestačilo). A bylo by po remíze. Novější úprava přidala ODS (za 35,4% hlasů 81 mandát) a ČSSD (za 32,4% hlasů 74 mandáty). Komunisté zůstali zhruba „na svých“ (za 12,8 % hlasů 26 mandátů, stejně jako lidovci (za 7,2 % hlasů 13 mandátů). Významně nepřívětivá je k Zeleným (za 6,3 % hlasů pouze 6 mandátů). „To jsou paradoxy, pane Vaněk“.

   Závěrem blahopřeji Zeleným k postupu do první ligy (rozuměj Poslanecké sněmovny) s přáním, aby v dalších letech ustáli úspěch a splnili alespoň část změn, které si od nich jejich voliči slibovali.

Pavel Rytíř, předseda SOS

PS Všech pravičákům, kteří „nadávali“ Zeleným do levičáků (melounů) doporučuji, aby si zkusili spočítat situaci, kdy by Zeleným chyběla např. dvě procenta (a získali je např. SNK ED nebo US-DEU nebo i sama ODS).
O malých pravostředových stranách příště.