Principy sos-OF
logo sos-OF
Sdružení pro občanskou společnost - Otevřené fórum
postmaster [ zavináč ] sos-of.cz
Virtuální politické sdružení (stolní společnost) pro ty, kteří vyznávají stejné principy.
Navazuje na ideály Občanského fóra a prvních deseti let Strany pro otevřenou společnost.
Nepřehlédněte!
Blogy a weby členů a příznivců
Další nabídka
Vyhledávání

Vyhledat text

Informace
Technická správa webu: postmaster [zavináč] sos-of.cz
Softwarová podpora: Cabalsoft

(c) Copyright Jiří Lukáš, 2001-2005

TOPlist

František Nerad napsal

Jak informovat lidi?

Dnešní společnosti se říká informační společnost a informace touto společností hýbají. Informace se sdělují, poskytují, zveřejňují, podávají, zapomínají a zneužívají.

     Dnešní společnosti se říká informační společnost a informace touto společností hýbají. Informace se sdělují, poskytují, zveřejňují, podávají, zapomínají a zneužívají.
     Před volbami to vždycky vypadá tak, jako kdyby politici (ti již zvolení a i ti toužící po zvolení) neměli nic jiného na práci, než si povídat s lidmi a poskytovat jim informace. Celé volební období zde politici na všech úrovních žili, lidé kolem nich chodili a oni neměli čas se s nimi zastavit a popovídat si, napsat jim co si právě nyní myslí a co, jak a proč právě nyní dělají. Pak přijde čas voleb a najednou je dost času na besedu, na informace co budeme my ostatní dělat za rok či za dva a co za to budeme mít. K tomu se ještě přidá několik poznámek pod čarou jak to ti ostatní s námi myslí špatně. Na setkávání politiků s námi občany jsou zamluvené sály, náměstí i návštěvní místnosti ve věznicích a vše je směrováno k uchu a očím občana – voliče. Politici nabízejí růžovou budoucnost bez ohledu na barvu svého dresu pro všechny věkové i sociální skupiny, peníze pro obce i občany. Noviny jsou plné článků sic se jmény, ale i značkou PI (placená inzerce), když v mezidobí voleb by ty články byly zadarmo. Jak na celostátní úrovni, tak v místních plátcích. Má to, podle mého názoru, jen jednu vadu. Z mnoha těch článků nejde poznat, co si politik myslí a jaký je.
  :   Moje představa informování veřejnosti je poněkud jiná a snažím se svojí představu realizovat už od začátku, když jsem do politiky vstoupil. V Infóru – informačním bulletinu Občanského fóra (budiž mu archiv lehký), tak v dalších celostátních tiskovinách až po místní periodikum v mé rodné obci – v Barňáku nebo opozičním Pytlíku. A samozřejmě ústně na jednáních, seminářích, veřejných besedách či jen jednání obecního zastupitelstva. Myslím si, že politik (a je jedno jestli dělá politiku státní nebo komunální) musí lidem sdělovat své názory velmi často, aby bylo možné sledovat, jak přemýšlí a zda nemění své názory na určité věci. Je lhostejné, zda své názory sděluje ústně, nebo písemně. Prostě dobrý politik by je měl sdělovat. Já se snažím informace, které jsem zjistil poskytovat a psát všem lidem bez rozdílu. Svým politickým spojencům i odpůrcům. Je nutné průběžně informace doplňovat i o vlastní názor a sdělovat je lidem, se kterými žiji, případně pro ty, pro které bych jako politik chtěl pracovat. Nikdy jsem se netajil tím, že mi to, co se kolem nás děje není lhostejné a chci mít kolem svého domova pořádek a klid. Je pravda, že některé lidi jsem svými články dost naštval. Mnozí moji odpůrci si možná neuvědomují, že jsou to jen informace a pořád mě mají za „třídního nepřítele“. Zvyk má železnou košili. Myslím si, že na každý argument lze najít protiargument a je tedy pouze otázkou znalostí, rozhledu a času protiargumenty mít a použít. Ještě dost lidí si myslí, že politické informace je nutné zničit i s jejím zdrojem. Karel Marx nebo Lenin nebo kdo tvrdil, že „Válka je pokračování politiky vojenskými prostředky“, což (asi nejen) já považuji za blbost. „Válka je vůl“, jak tvrdí rockový klasik.
     Tvrdím, že vše, co se kolem mě děje, je politika a považuji za hloupost, nemluvit do ní a říkat, že mě politika nezajímá. Musím žít podle zákonů, které dělají politici, musím žít v prostředí, které ovlivňují politici, bydlím v obci, kterou spravují politici a až zemřu, nic po mě nezbude, nebo zůstanou alespoň ty napsané myšlenky, což záleží na tom, jací politici zde budou řídit společnost. Moje představa je s lidmi o svých záměrech a nebo vzniklých problémech debatovat, psát jim to do veřejných novin a snažit se s nimi dohodnout na řešení. Já se spíše řídím pravdou jiného klasika – „politika je umění možného“. Když prosadí někdo svůj názor bez diskuse s ostatními, říká se tomu diktatura nebo totalita. Když si vedení obce a její občané vyjdou napůl cesty, to je podle mne správný demokratický postup. A tu půli cesty lze najít pouze ve vzájemném povídání a vysvětlování a předkládání argumentů. Místo politika je mezi lidmi a ne pouze na radnici nebo pouze v Parlamentě. Schopnost mluvit s lidmi na jejich půdě a nikoli z „moci úřední“ na radnici je známkou kvality politika. Schopnost formulovat názor a pak ten názor prodiskutovat s lidmi a realizovat je smyslem politiky a nejen komunální. Proto se například ODS bojí referenda, proto komunisté potřebovali v ústavě vedoucí úlohu Strany. Proto je takový boj o volební systém. Proto se místní referendum, které už máme uzákoněné, nepoužívá. Mnozí Radní nejsou schopni obhájit své záměry a tak je realizují „z moci úřední“ a ne z moci demokracie – tedy „vlády lidu“. Všude jsme zažili a zažíváme politiky, kteří nás zvou na Úřad a nejsou nám schopni vysvětlit problém na ulici. To považuji za chybu. Samozřejmě, že člověk na takovouto práci nemůže být sám a musí existovat skupina stejně smýšlejících lidí, kteří si budou vzájemně pomáhat a informace si sdělovat a upřesňovat. Sebeosvícenější samotný člověk je vždy diktátor.
     Druhou demokratickou cestou je psaní informací. Myslím, že je třeba hodně psát, chce-li člověk dělat politiku i komunální. Je nutné psát své myšlenky, aby byla kontrola veřejnosti nad svými politiky. Vím od kolegů z minulosti, kteří se v politice pohybovali v dobách disentu, že psaný text ukazuje i nitro člověka a každý vnímavý čtenář pozná plagiát, článek který napsal někdo jiný nebo článek psaný z donucení jako placenou inzerci před volbami. Je třeba psát své názory, ale i odpovídat na otázky lidí. Napíše-li někdo článek, kde mi položí otázky, je slušné (jak mě učili za mých dětských let v základní škole) odpovědět. Je potřebné mít právo sdělit lidem informaci, že mám jiný názor na názor někoho jiného. Samozřejmě, že příliš mnoho psaní může být známkou grafománie, či posedlosti, ale jiné je tlusté dílo Aloise Jiráska a jiné je tlusté dílo Klementa Gottwalda. Jirásek nenutil lidem, jak se mají chovat (na rozdíl od státu, který nás nutil Jiráskovo dílo povinně přečíst, ale za to Jirásek nemůže), ale Gottwald a jemu podobní nás nutili podle toho co napsali žít. Ale nechci psát o beletrii, ale o informacích.
     Mnoho lidí se v tomto státě, ale i v obcích, tvrdošíjně a striktně drží zákonů o informacích. Poskytují informace velmi omezeně a pak se diví, jak se ty informace chovají a jak se mění na fámy. Dovolím si citát z článku v časopise Veřejná správa z roku 2002, protože to je skvěle napsáno:
JUDr.Kateřina Frumarová, (Právnická fakulta Univerzity Palackého, Olomouc)
Princip publicity veřejné správy (neboli právo občanů na informace) a zákon o obcích
Česká republika se řadí mezi demokratické právní státy, ve kterých výkon veřejné správy nepředstavuje od občanů izolovanou státní moc bez možnosti jakékoli vnější kontroly (včetně kontroly samotnými občany státu). Veřejná správa, respektive orgány veřejné správy disponují pravomocí autoritativního rozhodování v řadě oblastí, mohou zasahovat do našich práv a povinností (samozřejmě při respektování zásady zákonnosti), na straně druhé poskytuje veřejná správa občanům též řadu služeb (je i službou veřejnosti). Je proto nezbytné, aby občané byli informováni o činnostech veřejné správy, mohli požadovat poskytnutí informací, případně se přímo účastnit jednání a rozhodování orgánů veřejné zprávy, či mohli nahlížet do nejrůznějších dokumentů (samozřejmě vyjma případů, kdy zde existuje veřejný zájem na utajení a nezveřejnění určitých skutečností) (1).
V praxi jednotlivých států lze rozeznat dva základní přístupy v řešení tohoto problému:
• princip publicity správy a
• princip diskrétnosti správy.
Princip publicity dává právní nárok na přístup k informacím vyjma těch, které jsou zákonem taxativně vyloučeny. Naopak princip diskrétnosti poskytuje občanům nárok na přístup k informacím jen tehdy, stanoví-li tak právní předpis, popř. povolení přístupu ponechává volné úvaze správních činitelů (je typický pro totalitní režimy)(2).
Princip publicity, tedy právo občanů na informace o činnosti veřejné správy, je vlastní demokratickým státům, tedy i naší republice. Jde o významný mechanismus kontroly veřejné správy, a to kontroly vnější – realizované samotnými občany. Veřejná správa je vázána principem zákonnosti a institut práva na přístup k informacím představuje jednu z významných právních záruk zákonnosti ve veřejné správě. Významu tohoto institutu odpovídá i jeho právní zakotvení v právních řádech jednotlivých států, kdy je toto právo často součástí ústav jednotlivých států (buď přímo explicitně nebo je součástí širšího práva svobody projevu).
Konec citátu.
     To jsme si sametovou revolucí vybojovali a je to dobře. Nebylo to vždy a není to na mnoha místech ještě dnes (zažil jsem i Usnesení Rady obce, která rozhodla neuveřejnit můj článek v místním bulletinu). Ještě mnoho lidí z vedení státu i mnoha radnic více akcentuje ten princip diskrétnosti. Nedivím se tomu, jen si říkám, že to chce změnu. Já dávám přednost principu publicity.
Ing. František Nerad – občan a účastník politiky
Poprvé zveřejněno na www.stranaos.cz, do údaje "počet přečtení" vložen údaj k 1. 5. 2010.

[Akt. známka: 0 / Počet hlasů: 0] 1 2 3 4 5
| Autor: Ing. František Nerad | Vydáno dne 15. 04. 2006 | 2907 přečtení | Počet komentářů: 1 | Přidat komentář | Informační e-mailVytisknout článek
Novinky / pozvánky
22.10.2013: Mimořádné volby do PS PČR
25.-26. října 2013 se uskuteční předčasné volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR. Volte Zelené, KDU-ČSL, Starosty či Změnu, ale hlavně jděte k volbám a někomu svůj hlas darujte (pokud se obdarovaný špatně zachová k dárci, lze dar vymáhat zpět).
Vlajka pro Tibet 10. 3.
Krajské volby 2012
Čtení odjinud

Nejčtenější články za poslední rok

Neexistuji vhodna data!


Nejkomentovanější články za 9 měsíců

Databáze je prázdná!