Zamyšlení nad polistopadovým vývojem.
Dědictví listopadu 1989 chápou lidé velmi rozdílně,
ke své vlastní škodě
Docela dost zapomínáme. Někteří dokonce velmi hodně a velmi rádi. Jenže udržení vzpomínek a faktů v hlavě a tím poučení z minulosti je tím největším a nejlepším varováním před opakováním chyb. V souvislosti se současnými událostmi ve Francii a tím i v ČR (což je ostatně dobrým dokladem globalizace) je podle mne velmi, velmi potřebné zavzpomínat z čeho jsme vzešli. Myslím polistopadoví politici. Vzpomeňme si v té souvislosti na ústřední hesla se kterými zvítězilo Občanské fórum v roce 1990 v parlamentních volbách:
Nejsme jako oni! * Pojďte s námi do Evropy! * Strany jsou pro straníky, OF je pro všechny!
Ta hesla jsou tak jednoduchá, že není možné říkat, že je nikdo nepochopil. Tato hesla a s nimi i tehdejší politiky volila tehdy více než polovina občanů Československa. Vzpomeňme co brzy po volbách následovalo:
- Útěk před právníky a neskutečný boj o reformy, bohužel ne s tehdejšími komunisty, ale s tzv. meziparlamentním klubem demokratické pravice. Vzpomínám na výroky typu: Listina základních práv a svobod je plevel ústavy!, či Ekologie je jen třešnička na dortu! či „Už se konečně rozhodněte, jestli tady chcete Demokracii nebo Stranu!
- Okamžitý rozpad OF, na desítky platforem a názorových skupin v době, kdy volební plakáty ještě mokly na nárožích. Nekonečné debaty mezi zastánci původní otevřené a ekologicky zaměřené linie OF a klubu meziparlamentní pravice o základních principech směrování státu.
- Neskutečný nárůst národoveckých a pseudovlasteneckých nálad a výstupů vč. podpory nesmyslů jako byli Sládkovi republikáni, vedoucí až k rozpadu Československa a tím špatnému příkladu pro Evropu o možnosti soužití dvou skupin lidí. Do té doby nás někteří evropští politici dávali za vzor, ale to tady nikdo neposlouchal.
- Zpatlaná privatizace mnoha podniků jako třeba SONP Kladno, Vítkovic, leteckého průmyslu, Tatry Kopřivnice, Svitu Zlín atd.; „džusování“ podniků vyúsťující v kausy typu LTO, Liberta Mělník a další. „Kuponová privatizace“ vedoucí k soustředění moci nad podniky do rukou většinou zkompromitovaného managementu či zkušených zahraničních dobrodruhů. Jako konkrétní příklad lze uvést Harwardské investiční fondy, ale i jiné.
- Boj o podobu lustračního zákona a jeho ukončení v polovině cesty, vedoucí k trestání na základě kolektivní viny a nikoli skutečných provinění.
- Nárůst propojení a prorůstání politiky a ekonomiky do podoby velmi podobné té předlistopadové „politické ekonomii“.
To je jen stručný výčet toho co se stalo v minulosti. Událostí spojených s rozporem s volebními hesly v prvních svobodných volbách je pochopitelně mnohem víc. Je ale fakt, že za každou touto věcí někdo stál a někdo ji chtěl. Podle mého názoru zásadní zlom směrování nastal po parlamentních volbách 1992. Dnes je, asi nejen pro mne, zcela transparentní to, že názory na volbu směru politiky a nazírání ekonomiky se tvořily již na samém začátku změn, možná už v tehdejší ČSSR. Je jen otázka pohledu jednoho každého z nás, zda to bylo dobře či špatně. Pro mne je dnes nejdůležitější to, abych mohl stav nebo určitou situaci veřejně pojmenovat a říci na ni veřejně svůj názor. To zatím mohu a doufám, že to i takto zůstane, i když …! Je fakt, že v roce 1948, stejně jako v roce 1989 a stejně jako dnes realizují politici politickou vůli většiny. Mnoho lidí s tím nemá v době rozhodování problém a vidí budoucnost tak, jak jim ji politici nakreslí a naprojektují. Každý z nás se musí rozhodnout co zvolí a jak se k vzniklé situaci postaví. Opakovat ale stále stejné chyby každých 15 - 20 let však není normální. Měli bychom už přeci jen začít více přemýšlet o tom, co vlastně chceme a rozhodovat se razantněji. Druhá polovina minulého století nebyla tou nejlepší stránkou lidských dějin a opakovat ji je pitomost. Spojená, hranicemi nedělená Evropa je jiná cesta, než dosavadní boj o samostatné pašalíky a malá hnojiště mnoha vůdců, kteří si nerozumějí a ani rozumět nechtějí. Ano, musíme respektovat, že jsou zde i lidé vyznávající hesla typu: Ať jsem bit, hlavně že se peru! a i tito lidé chodí volit či hlasovat v referendu. Mají na to právo, nic proti tomu. Jen já osobně mám, po výsledku referenda ve Francii a po debatách v Praze docela strach, aby jich nebylo moc.
Ing. František Nerad
Místopředseda SOS, předseda KO SOS Plzeňského kraje
bývalý poslanec ČNR (OF)
Poprvé zveřejněno na www.stranaos.cz, do údaje "počet přečtení" vložen údaj k 1. 5. 2010.