O ekologické gramotnosti

Co si četla porota soutěže o nejhloupější výrok z oblasti životního prostředí (Zelená perla).

   Říci, že je řada našich politiků a představitelů státní správy či samosprávy negramotná, se zdá troufalé. Přesto si to dovolím tvrdit. Existuje několik druhů gramotnosti. Všichni umíme celkem obstojně číst a psát. Existuje však také gramotnost počítačová a našli bychom dostatek příkladů, kdy starosta či ředitel odboru na ministerstvu neodpovídá na maily, protože to neumí. Řešením by bylo buď se to naučit, nebo si najít někoho (např. sekretářku), kdo to umí a udělá za něj, ale ani to není samozřejmost. Další gramotnost je odborná a „obchodníci s teplou vodou“ nejsou nijak výjimečný jev. Ale existuje také gramotnost ekologická a o tu mi teď jde. Jistě, ne všichni lidé aktivní ve veřejném sektoru musí být ekologové či environmentalisté, ale měli by být aspoň nepatrně ekologicky gramotní. Proto se dnes na středních a vysokých školách učí základy ekologie, nebo příbuzný předmět, abychom aspoň tušili, jak funguje hospodářství přírody. Pokud někdo bude tvrdit, že Antonín Dvořák je náš přední fotbalista a Mozart holywoodská hvězda, sám se zesměšní. Pokud někdo prohlásí do nebe volající hloupost z oblasti životního prostředí, která je případně ještě pronesena se zlým úmyslem, obvykle mu to projde. A s tím je třeba bojovat. Činí tak nevládní organizace Děti Země, která kromě známého Ropáka roku vyhlašuje každoročně u veřejnosti méně známou „Zelenou perlu“, soutěž o nejhloupější výrok z oblasti životního prostředí. Protože jsem členem poroty, měl jsem i letos k dispozici osmnáct výroků, které se dostaly do finále. Za zveřejnění by stály všechny, to ale rozsah tohoto příspěvku nedovoluje. Proto alespoň pár skvostů představitelů naší elity, která má vést naši společnost a formovat naši budoucnost:

Zákony se nám vymkly z ruky. Tyto zákony jsou zneužívány různými ekoteroristickými skupinami, protože to, že se věci řeší takovýmto způsobem, já nazývám ekoterorismem a jsou k tomu zneužíváni poctiví a slušní ekologové.“
Jaroslav Foldyna, zástupce hejtmana Ústeckého kraje (ČSSD)

Oceňuji upřímnost (Myslíme to upřímně) člena ČSSD, tedy strany, která vládne sedm let, se kterou přiznává, že se jim zákony vymkly z ruky. Vážnější je ale obviňování z ekoterorismu. Rád bych znal definici terorismu či ekoterorismu podle pana Foldyny. A rád bych znal alespoň jeden příklad ekoteroristického činu v ČR za posledních patnáct let. Není ani jediný, takže pan Foldyna neví, o čem mluví. Nebo to ví a činí tak se zlým úmyslem.

Jsem proto přesvědčen, že hromadná výstavba větrných elektráren a případné celostátní rozšíření spalování biomasy, jež by si vyžádalo vyčlenění mnoha set kilometrů zemědělské půdy, by byly ekologickým zločinem.
Jiří Hanzlíček, poradce Ministerstva průmyslu a obchodu pro ekologii

Pan Hanzlíček je v ekologické a environmentální komunitě dobře známá a svérázná postava, se kterou už obvykle nikdo nechce ani argumentovat, protože je to ztráta času. Takže jen stručně – v ČR v současnosti přebývá asi 1 milión hektarů zemědělské půdy a jedním z možných způsobů využití (kromě převodu na lesní půdní fond) je právě pěstování energetických plodin, které se využijí jako obnovitelný energetický zdroj. Větrné elektrárny jistě mají své mínusy, ale ze hřebene Krušných hor (kde má vyrůst velká větrná farma) je pěkný pohled na důsledky klasického přístupu získávání energie – severočeské hnědouhelné doly, jejichž vliv na krajinu a životní prostředí je, myslím, dostatečně znám.

Občanská sdružení, a zejména bojůvky ekologických teroristů a jakoby ochránců, nejsou veřejnost.
Jaroslav Kubera, senátor P ČR (ODS)

Takže opět ekoteroristé, tentokrát v podání senátora. A pak že Senát má být jakousi „Radou moudrých“. S ekoteroristy mají zkušenosti např. ve Skaliských horách v USA a nebyla to legrace. Proti rozšiřování sjezdovek a zimních lyžařských areálů tam bojovali tak, že několik zimních středisek opakovaně vypálili. To je samozřejmě zlé a tím spíše bych takové aktivity raději moc nepřivolával (formou tzv. „sebenaplňujících se proroctví“).

A co považuji za velkou tragédii pro ČR je to, že parlamentem prošla Arhusská úmluva. My teď budeme na principech této úmluvy stavět, jenže tyto principy jsou zrůdné samy ze své podstaty.“
Martin Pecina, náměstek ministra průmyslu a obchodu (ČSSD)

Pan Pecina byl letos po právu zvolen Ropákem roku, tedy člověkem, který nejvíce škodí životnímu prostředí. Není to samozřejmě zdaleka jen za tento výrok. Arhusská úmluva se týká především práva veřejnosti na informace. Což pro některé opravdu může být tragické, třeba při prosazování Energetické politiky ČR do roku 2030, která počítá se stavbou další jaderné elektrárny (nebo dalších bloků v Temelíně) a hnědouhelných elektráren. Potřebujeme hlavně klid na práci a ne nějaké právo na informace, že?

A nakonec, i kdyby opravdu stoupal objem kysličníku uhličitého v atmosféře, i kdyby stoupala teplota ovzduší, máme kvůli tomu plakat? Bujněji by rostla vegetace, celkově by přibylo srážek a bylo by o kapku příjemněji i v takových končinách, jakou je střední Evropa.
Karel Kříž, ekonom

Toto je asi nejvýstižnější příklad ekologické negramotnosti, či nabubřelé ignorance, shodou okolností od ekonoma. Dobrá ukázka, jak moc ekonomové potřebují aspoň základy ekologie (a ekologové potřebují naopak získat aspoň základy ekonomie).
Klimatické změny jsou považovány na půdě OSN i jinde za nejvážnější, nebo aspoň za jeden z nejvážnějších globálních problémů. Škoda, že k uchu světových odborníků i státníků nepronikly svěží myšlenky Karla Kříže. Mohli jsme si ušetřit Kjótský protokol, léta práce Mezivládního panelu o klimatických změnách atd.
Až jednou v důsledku klimatických změn půjdou pod vodu pobřežní oblasti tichomořských a karibských ostrovů, Bangladéše a dalších rozvojových zemí (Holandsko možná stihne postavit hráze), pak se naplní prorocká slova skupiny Pražský výběr v jedné z jeho písní: „Nemyslel to zle, ale kam vstoupil, sto let ani tráva nerostla.“
Pavel Nováček, předseda SOS