Dobře, ale udělejme na to projekt!
Současné aktivity mnoha lidí o zrušení, či zákazu jména
komunismus poměrně dost hýbou politickou scénou. Není to určitě poprvé a
není to určitě naposled, co se lidé nechají nachytat na jednoduchý nápad,
který se zdá poměrně jednoduchý. Nicméně, myslím si, že lze udělat téměř
vše, takže nejsem proti. Jsem profesí projektant a mnoho let jsem stál a občas
ještě stojím za projektantským prknem. To je zaměstnání, které tvoří
budoucnost a hledá teoretickou cestou způsob, jak se tam dostat. Dobrého
projektanta především zajímá jakou cestou se dostane k nějakému výsledku,
který si sám vymyslí, nebo který si u něj někdo objedná. Dobrého
investora zajímá, co ho to bude stát! Pokusím se tedy o tento projekt.
Každý projektant, který má zadání si nejprve vytýčí
jasný cíl a udělá plán postupu a pak jej projedná s investorem. Cílem je
tedy:
Nejsou komunisté.
Doplňující otázky na investora a plán postupu a má
doporučení projektanta:
- Nejsou pouze v ČR, v EU, na celém světě?
Navrhuji jako
projektant, aby nebyli nikde na světě, protože hrozí epidemie. Jak řekli
kdysi chytře Jan Werich s Miloslavem Horníčkem – stačí jedno slovo
a chytne to celá knihovna. Kdybychom je chtěli vykořenit jen u nás, museli
bychom náš stát obehnat ostnatými dráty a zrušit internet, satelity a
nadnárodní tiskové monopoly. Na to prostě nemáme peníze.
- Nebude pouze jméno, nebo i způsob myšlení?
Navrhuji jako
projektant komplexnější způsob – vykořenit způsob myšlení, protože
zrušení jména je pouze pozlátko, nic neřešící chiméra. Ti, kteří
mají shodný, ale špatný způsob myšlení se stejně sejdou pod jiným jménem
a nikdy se jich nedopočítáte.
- Termín plnění bude zítra, za rok, za pět let, za dvacet let?
Navrhuji jako projektant střednědobý termín (asi pět let), protože hned
to není možné a dlouhodobé plány jsou většinou pouze odkladem, který
pak nebude realizován. Pro střednědobý plán musíte dělat kroky k řešení
ihned, aby vás ostatní brali vážně. Je však nutné předložit podrobný
(síťový) harmonogram, nejlépe zpracovaný metodou kritické cesty, abychom
se vyhnuli komplikacím.
- Co s těmi, kteří zde jsou?
Navrhuji jako projektant a demokrat
je nezabíjet a nezavírat, ale převychovávat. Pokud bychom je za názor začali
nedemokraticky zavírat, chovali bychom se stejně jako oni a oni by nás
mohli považovat pouze za přebarvené komunisty, usilující jen o jejich
posty a případně majetek. Výsledkem by byl pouze přechod z jejich bláta
do naší louže.
- Co udělat s těmi, kteří své názory nezmění?
Jako
projektant opět doporučuji nezabíjet a nezavírat. Doporučuji dát jim příležitost,
aby předložili podrobný projekt a předložili ho k veřejné oponentuře.
Aby popsali všechny cesty, použité nástroje a zařízení a hlavně, což
je u projektů nejdůležitější, rozpočet. Jedem polský spisovatel napsal
výborný aforismus: Budoucnost je období, kdy je nám dobře. Já bych to
doplnil o dodatek – Když je bez projektu! A po těch tvrdohlavých bych chtěl
velmi podrobný projekt. Jejich keců o krásné budoucnosti bez projektu už
jsem slyšel dost.
- Jaké použít nástroje?
Jako projektant navrhuji vlastní příklad
a jeho silné šíření po okolí. Přednášky a bití vyvolávají nudu a
odpor a nevedou k pořádnému výsledku. Nejsou to zkrátka vhodné nástroje.
Je nutné s komunisty vést diskuse a mít trpělivost nechat si od nich
všechno vysvětlit a pak se jich ptát, jak vlastně přišli na to, že ten
komunismus je tak výhodný pro všechny. Jak chtějí dokázat, že všichni
se mohou mít dobře. Proč by se měli mít stejně dobře pilní i líní. Předpokládá
to ovšem jednu věc. Jako příklady nesmíme být stejní nebo podobní.
Nesmíme mít máslo na hlavě.
- Jak zajistit, aby komunistická řešení už nikdy v životě nikoho
nenapadla?
Jako projektant navrhuji vypracovat seznam všech forem
komunistického jednání a myšlení a učit to všechny a všude. Naučit se
jakousi „antikomunistickou bibli“, se kterou si budeme každý večer před
usnutím porovnávat svůj prožitý den, zda jsme se nedopustili nějakého
komunistického prvku ve svém jednání.
Nemyslím si, že to je všechno, ale myslím, že toho je už
docela dost. Pokud se tohle všechno podaří udělat, bude to vyřešeno a můžeme
začít. Pokud tohle všechno chceme, bude to dobrý výsledek. Pokud u některého
z bodů jen trochu zaváháme, nemá cenu se do toho pouštět.
A ještě jednu věc. Každý si musí vyhodnotit, svůj
dosavadní život, zda se v něm někdy nechoval tak, aby ho druzí nemohli
za to napadnout a obvinit ho z toho, že káže vodu a pije víno. Já jsem
se o to pokusil a vím, že nejsem právě vzorový antikomunista, takže nikdy
kategoricky nevykřikuji konečné řešení. Můj otec byl v KSČ. Když
jsem se ho v roce 1968 zeptal proč tam vstoupil odpověděl mi tak, že si
to pamatuji dodnes: „Kvůli tobě synku. Můj šéf mi položil v roce
1959 na stůl přihlášku a řekl mi – podepiš, když chceš, aby z tvých
dětí něco někdy bylo!“ Další diskuse pro mne skončila.
Takže já se pouze snažím, aby se tato situace již nikdy
neopakovala, protože pro své děti mnoho lidí udělá mnoho věcí. Zamysleme
se každý nad tím, co jsme ochotni udělat pro své děti. Udělejme pro ně
nekomunistický projekt budoucnosti a vyvarujme se toho, co musel kdysi udělat
můj táta a jeho šéf. Udělejme to jeden každý z nás.
Poprvé zveřejněno na www.stranaos.cz, do údaje "počet přečtení" vložen údaj k 1. 5. 2010.