Čelem k masám - volby - sliby - problémy

Zamyšlení mezi dvěma Sněmovnami.
Psáno pro Strašický pytlík.

     Nevím, co si přál národ, ale politici, kteří tvrdí, že mluví za národ, schválili v srpnu 2013 historicky první hromadnou sebevraždu, tedy rozpuštění sněmovny a nové volby se zhruba půlročním předstihem, než se měly konat. Já si osobně přeji klid na práci, minimum vlivu státu a všelijakých parchantů na náš život a transparentní otevřenou společnost. Jenže to co se stalo, si lze přeložit i tak, že někteří politici se již nemohli dočkat ministerských židlí a vlivu na nás a zejména naše daně a k letošním Vánocům si chtějí nadělit nějaké slušné výplaty, aby měli na dárky pro příbuzné a kamarády. Vzpomínám na jednu povídku od Šimka a Grossmana, kde se podobným způsobem chovali cestující v tramvaji: „Jsme už také unavení! Zvolal kdosi a s těmito slovy se stojící vrhli na sedící.“ ламода lamoda

     Jak tak ale poslouchám politiky a politické události z doby po rozpuštění sněmovny, začínám se bát skoro jako po únoru 1948. Všichni chtějí naše dobro!!! Všichni mluví svými ústy za nás, za všechny: My vám uděláme dobře, i kdybyste to nechtěli! Jenže to asi nebude tak jednoduché, jak si mnozí představují. Nevkročíš dvakrát do jedné a téže řeky. Není už rok 1989 a není zde už totalitní systém vlády, kdy se státem nebo i více státy mává jedna politická síla (Komunistická Internacionála), ale různé politické směry se zde střídají. Takže jedinou zásadní změnou může být jen návrat k totalitě.

     Je tedy otázka pro každého z nás: Chceme totalitu? Já třeba snahu o omezení vlivu EU na nás vnímám jako pokus o omezení diskuse většího počtu názorů na různé problémy a zavedení menšího počtu názorů – tedy svým způsobem zavedení jednoho vůdčího názoru na problémy. No a to je, dle mého názoru, jinými slovy totalita. Vidím-li v televizi před volbami zvýšenou aktivitu nacionalistických stran a vyřvávání sousloví „Nic než národ!“ a slyším-li paní Bobošíkovou kultivovaně vyslovovat, že „se musíme zbavit vlivu EU na náš národ, na naše národní hospodářství a osamostatnit se v centru Evropy jako suverénní stát“, je to podle mne jedna a ta samá myšlenka, jen různým způsobem vyslovovaná.

     Jak to tedy může dopadnout? Toť otázka, která zajímá všechny. ODS se rozpadá jako po roce 1989 KSČ. Slova bývalého prezidenta Václava Klause o tom, že „nezná špinavé peníze“ již přestala lákat, protože lidé tlačí na to, aby všem, kteří nedovedou rozeznat špinavé a čisté peníze se do rukou žádné peníze nedostaly. A ty které se tam dostaly, museli řádně zdůvodnit.

     Prezident Zeman postupuje tak, aby ČSSD co nejvíce ztratila a co nejvíce získala jeho strana Zemanovci (podobnost s kultem osobnosti je čistě náhodná) a legalizovala tak vládu, kterou si tam pan prezident s předstihem nainstaloval.

     No a noví Mesiášové? Viděli jsme a uvidíme opět, že jde v první řadě o peníze. M. Sládek, V. Železný, R. John a pan Bárta z Veverek, M. Grebeníček, J. Bobošíková, pan miliardář Babiš a konec konců i M. Zeman a V. Klaus. Přece sliby, co všechno bude, je nutné nejprve předjednat, nebo připravit tak, aby bylo jasné, že to je uskutečnitelné a až pak slibovat na bilboardech. Jenže náš zvyk podléhat plakátům a líbivým slovům je až nadstandardní. Dostaneme do schránky pozvánku na večeři zdarma a neodoláme. Jedeme na zájezd a když zjistíme, že dnes už nic není zadarmo, nadáváme, stěžujeme si a soudíme se. Bohužel a zcela logicky pozdě! Stejné je to s předvolebními sliby. Nadšeně volíme a pak nadáváme, jako nějaký pan Kaplan na diskusním fóru na strašickém webu. Nebo hledáme někoho, kdo nám poradí, abychom mu pak mohli nadávat, že nám poradil špatně, případně ho pomlouvat, jaký je to blbec, protože volí toho, koho volí. Slyšel jsem dokonce názor, že by kandidáti měli být dřív, než jsou na kandidátkách, řádně „prokádrováni“! Prostě jedna blbost za druhou, místo trochu přemýšlení a stanovení si jasných priorit.
зеленый чай для похудения Земляника