Volby skončily fiaskem Strany Zelených (SZ), Lidovců a velkých stran. SZ po čtyřech letech v Poslanecké sněmovně končí. Přitom ve Stranu zelených při jejím vstupu do parlamentu před čtyřmi roky vkládali naděje všichni enviromentálně zaměření občané. Realita však byla jiná.
Vstup do velké politiky předseda Martin Bursík nezvládl a neukázal se jako profesionál, když nepřekonal osobní antipatie a odmítl jednat s ČSSD. Největší chybou byl však vstup do Topolánkovy nelegitimní vlády - tím SZ ztratila voliče, kteří ji volili i pro důraz na zlepšení morálky v politice. Nezvládnutou volbou prezidenta a podporou radaru se pak již zcela zprofanovala a strana se rozdělila na dva vzájemně soupeřící tábory.
Plusy účasti SZ ve vládě (zejména pozdržení výstavby jaderných elektráren, miliardy pro domácnosti na ekologické projekty), nevyváží mínusy. Zdá se však, že ani trojí prohrané volby nevedou k potřebné sebereflexi - nový předseda strany Ondřej Liška sice prohlásil, že na sjezdu dá svou funkci k dispozici, ale nevyloučil, že se bude znovu o předsednictví ucházet (?!)
Strana zelených se účastí na pravicovém projektu stala satelitem pravice a ztratila důvěru středově orientovaných voličů. Ekologicky cítící občané musejí hledat jiné alternativy. Bude jím politické hnutí Zelení či KLíčové hnutí Táni Fischerové, které vidí jako ústřední aspekt evoluce "spolupráci a vzájemnou závislost všech životních forem"?.