Exekuce sociálních dávek – druhotné dopady do společnosti

Autor: Ing. František Nerad <frantisek.nerad(at)worldonline.cz>, Téma: František Nerad napsal, Vydáno dne: 23. 03. 2010

Příspěvek pro seminář Lichva jako celospolečenský problém – pořádaný v PS P ČR.

     Na zasedání Výboru pro hospodářská, sociální a kulturní práva byl otevřen problém exekuce sociálních dávek a hledá se intenzivně řešení, jak zabránit tomu, aby lidem z nižších ekonomických vrstev nebyly odebírány exekučně sociální dávky, jako splátka jejich dluhů zpravidla ze spotřebitelských úvěrů, ať už jakkoli úročených. Tedy lichvářsky, nebo v rámci běžných pravidel. Lichvářský úrok je samozřejmě tvrdší vůči dlužníkům a složitější vůči ostatním, kteří s dlužníkem dále pracují.
     Výbor se pokouší zajistit, aby bylo legislativně ošetřeno, že lidem nebudou odebírány například sociální dávky vyplácené jim státem. Další otázkou potom je, zda budou sociální a jiné dávky jejich příjemci vynaloženy účelně na to, k čemu jsou dávky určeny a nebo naházeny do hracích automatů nebo využity na úhradu spotřebitelské daně v určitých zařízeních.
     Dle mého názoru řešení těchto otázek je součástí daleko širšího záběru, kterému se říká právní a sociální povědomí, všeobecná vzdělanost obyvatelstva, nebo i možná nějakých dalších disciplin o společnosti jako celku. Je pravda, že pozoruji, že mnoho lidí není na život v této společnosti připraveno a svoboda dělá mnoha lidem problémy v orientaci a hledání svého místa ve společnosti. Mnoho lidí zaměňuje svobodu se stavem, kterému říkám lidově „cochcárna“, tady že si někteří lidé myslí, že si každý může dělat bez následků „co chce“. Nicméně dopad těch věcí, při kterých lidé přijdou různým způsobem o finanční prostředky, má samozřejmě dopady další – sekundární, zejména v místech kde žijí.
     Ve své současné práci, tedy na dočasně propůjčené židli místostarosty menší obce o 2 500 obyvatelích, jsme konfrontováni jak se špatným hospodařením některých lidí, tak s činy těch, kteří je připravují o peníze ať už vydělané prací, nebo obdržené od státu jako sociální dávky na cokoli. Všichni lidé někde bydlí, někam se chodí stravovat, nějak žijí a užívají prostory, které někomu patří. Většinou obcím a městům. Dopady toho, že někteří lidé nemají finanční prostředky, musejí na někoho samozřejmě dopadnout. V první řadě samozřejmě dopadají na tyto lidi, ale mnoha z nich je to celkem jedno. Druhotné dopady jejich insolvence však už tak jednoznačné nejsou a mají vliv i na další, kteří mají tu smůlu, že například žijí s těmito lidmi v jednom domě, v jedné ulici, nebo v jedné čtvrti. Ten, kdo někdy přišel do kontaktu s komunální politikou jistě ví, o čem je řeč. O stížnostech občanů, o nedostatku financí v obecních pokladnách, o nepořádcích jakéhokoli druhu, o mnohdy marné snaze něco dělat, vymýšlet a plánovat. V současné době se tento stav zhoršuje i o další věci, jako je všeobecná otrávenost lidí z celkové situace ve státě, někdy i záměrné sabotáže veřejného života některých skupin lidí a v poslední době i způsobu života některých skupin mladých lidí. Samozřejmě že není záživné pouze teoretizovat o nějakých věcech, tak bych se pokusil na konkrétním příkladě naší obce poukázat na druhotné dopady insolvence některých lidí. Samozřejmě, že v obci se nečastěji setkáváme s insolvencí v nejdiskutovanější z lidských potřeb – v bydlení.
     Máme v naší obci 500 nájemních bytů, protože naše obec byla v minulosti vojenskou obcí a ke každým kasárnám se stavěly bytovky. Bytovky vznikaly v různých časových obdobích, takže jsou různého druhu a různé kvality. Podílel jsem se v minulosti na zpracování jistých koncepcí bydlení a vím, že vytváření slumů, tedy sestěhování nesolventních lidí do jednoho domu, do jedné ulice nebo za hranice obce, je špatný postup a nesystémové řešení. Zkušenosti ze zahraničí to potvrzují a doporučuje se tyto lidi „vmísit“ mezi lidi solventní a „nějak“ jim pomáhat. Pomoc obce může spočívat v tom, že jim poradíme, že je nasměrujeme na někoho, kde je schopen jim pomoci právně (Občanské poradny, obecní právník) nebo ekonomicky (další sociální dávky, sociální pomoc atd.), nebo rovnou například projednáním splátkových kalendářů na dluhy za bydlení či spotřebu energií atd. Můžeme jim nabídnout menší a levnější byt, pokud ho chtějí přijmout. Jen jako příklad mohu uvést, že v naší obci máme průměrný roční dluh na nájemném řádově 1,2 milionu Kč. Celkový výběr nájemného ročně je něco přes 8 milionů Kč. Řádově jednu pětinu tohoto dluhu vymáhá obec rovněž přes soudy a exekuce. Lze namítnout, že bychom se měli o své občany starat a když je známe, můžeme jim i něco odpustit.
     Jenže Obec či Město je mezi dvěma mlýnskými kameny, jsou nuceni přežívat v jakési schizofrenní poloze. Jednak musí ze zákona zajišťovat služby a práce pro své občany, starat se o svůj majetek, který ke službám pro občany využívá a jednak musí před kontrolními orgány obhájit zákony dané postupy na správu svého majetku. My politici bychom měli mít sociální cítění a svým občanům, našim voličům, vycházet všemožně vstříc. Naproti tomu však kontrolní orgány z krajského úřadu, z finančního úřadu, ze stavebního úřadu, z krajské hygienické stanice, i od exekutora a dalších orgánů nemají a ani nesmějí mít, žádné sociální cítění a kontrolují zda je postup obce v účtování, ve správě svého majetku v souladu se zákony, které jsou pro tyto věci určeny. Člověk neplatící nájem, stočné a vodné, poplatky za sběr a likvidaci tuhého komunálního odpadu, poplatku za psa, ať už z jakéhokoli důvodu, je pro kontrolní orgán prostě dlužník a jeho dluh musíme evidovat a vést v účetnictví, pokud se nerozhodne, že tento dluh zlikvidujeme jako škodu, kterou někdo musí uhradit, nebo pokud jej neuhradí sám. Je opravdu v normálním životě úplně jedno, zda z peněz ze sociálních dávek, z peněz které si vydělal v práci nebo na melouchu. Politik může občanovi říci, že se jeho problém nějak vyřeší, ale kontrolnímu orgánu nesmí říci, že se na ten dluh prostě vykašle a nebude ho vymáhat. Jak říkám, schizofrenie.

     Je to bludný kruh, který nebude možné vyřešit bez dvou základních věcí. Základní věcí je, že většina občanů pochopí, že v tomto prostředí existuje nějaký žebříček hodnot a bude dobré jej začít respektovat. To lze vzděláváním, to lze osvětou, to lze přísnými tresty, danými pořádnými zákony. Diskutujeme-li dlouhodobě o vzdělávacím systému a ten starý tady zatím přežívá, je to špatně. Nezmění se nic. Dnes máme možnost dívat se na mnoho televizních programů ze zahraničí a já například konkrétně na poměrně dost německých programů, sleduji zde na veřejnoprávních televizích mnoho, mnoho diskusí o mnoha různých tématech, včetně témat občanských. Na naší veřejnoprávní televizi je diskusí na tato témata jednak stále nedostatek a jednak lidé je prostě nechtějí vidět. Proč? Zřejmě proto, že jim někdo řekl, že je možné žít i jinak – bez odpovědnosti za sebe a své činy. Někdo jim slíbil, že za ně problémy vyřeší, nicméně řešení stále nepřichází a nepřichází.
     Druhou základní věcí jsou samozřejmě zákony, ohraničující hřiště našeho života v této společnosti. Výše jsem uvedl problém obcí – zákon o obcích specifikuje důvod existence obcí, jako společenství občanů a řešení jejich problémů. Proti tomu stojí zákon, který ukládá obcím, jak mají vést účetnictví, který je vůči problémům občanů naprosto nekompromisní. Světíme-li v tomto státě občanský zákoník, jehož duch je z roku 1964, trestní zákoník rovněž z podobné doby, nelze se divit, že se poměrně dost lidí pokouší chovat se tak, aby nenesli odpovědnost za své činy. Se slovem lichva se zde zachází stále tak, jako by to bylo něco mezi útratným činem a záslužnou prací pro společnost.
     Další věcí jsou samozřejmě zákony o sociálních službách a zákon o státním rozpočtu. V letošním roce jsme se mohli přesvědčit, že zákon o státním rozpočtu je pouze potištěný papír. Když se na světě cosi stane, můžeme si říkat a dělat co chceme,ale prostě peníze nikdo nenatiskne a ti, kteří se stali dlužníky a jejich věřitelé jsou v této situaci na tom ještě hůře.
     Ostatně i k těmto závěrům došel náš výbor, nicméně pohled na ten problém z úrovně obce je trochu specifický a bohužel je v některých obcích jeho nedořešení velkým problémem.

Ing. František Nerad – místostarosta obce Strašice
Člen výboru pro hospodářská, kulturní a sociální práva při Radě vlády pro lidská práva

Poprvé zveřejněno na www.stranaos.cz, do údaje "počet přečtení" vložen údaj k 1. 5. 2010.