Naše hokejová dvacítka dostala na MS výprask 1:10 od Švédů, v centru Karlových Varů se běželo na umělém sněhu, který svážely stovky nákladních aut z hřebene Krušných hor.
Na jedné straně vykradená hokejová reprezentace - mnoho našich mladých hokejistů dává kvůli penězům přednost NHL, ale počkejte, jak se budou snažit dostat se na olympijské hry! Na straně druhé spousty peněz na megalomanský závod. Přitom sportovci pláčí, že mají málo peněz na sport, ale vůbec jim nevadí, když se nesmyslně vynakládají na závod ničící životní prostředí.
Porovnáme-li výnosy (nikoliv materiální, ale duševní) z peněz, které stát rozděluje kultuře a sportu, má sportovní obec hodně co dohánět. Zatímco hudba, film, divadlo a výtvarné umění mají na mládež pozitivní vliv a sport také, v případě, že přitáhne ke zdravému pohybu lidi zlenivělé konzumem, jsme ve sportu také svědky dopingových afér a podvodů a v případě vypjatých situací i vandalismu diváků (ve fotbale). Přitom peníze plynou sportu nejenom přes Sazku, ale i z rozpočtů obcí a měst (které město nepřispívá svému klubu?)
Máme tedy jako občané určitou možnost působit na naše sportovce – minimálně vázat darované finance na jejich příkladný charakter a dobrý vztah k městu a státu. Vždyť čest sportovce – to dříve něco znamenalo. A v případě individuálně vyplácených peněz vázat výplatu peněz jejich částečnou návratností z budoucích výnosů (za reklamu, od sponzorů). Vždyť tak je to běžné v případě stipendií učňů od podniků. Stát by se měl už konečně začít chovat racionálně.