Námořní katastrofa "nepotopitelného" parníku Titanic je zajímavá i z jednoho
specifického pohledu. Zejména pak při srovnání stejného pohledu na stav státní
pokladny České republiky.
Tím specifickým pohledem je počet obětí ve své době největší námořní katastrofy. Nepočítáme-li posádku, tak daleko nejvíc obětí bylo mezi muži z vyšších společenských tříd, tedy elity. Prostě gentlemani pustili do záchranných člunů především ženy, děti a staré lidi. Elita zůstala na potápějící se lodi a měla největší ztráty. Na začátku dvacátého století ještě patřil k bohatství a společenské pozici také pocit zvýšené odpovědnosti za určité společenství.
A jak to souvisí s dnešním stavem české státní pokladny. Vlastně nijak, protože
doba se změnila. V současné době je možné, že se potopí loď, utonou spousty
pasažérů, ale kapitán lodi a posádka se zachrání!
A podobné je to s naší ohroženou státní kasou! Ti, co dlouhodobě nejvíce
ovlivňovali a ovlivňují čerpání státního rozpočtu - se, zdá se, vůbec necítili
povinni něco obětovat (peníze, nikoliv život) a nehrnout se do "záchranných
člunů". A o kom je řeč? Přece o poslancích a jistě také o podnicích, které
dlouhodbě profitují ze státních zakázek (rozpočtu) resp. o jejich managementu.
Je to až k smíchu nebo vlastně k pláči. Ministr Janata nejprve navrhne pětinové snížení poslaneckých platů, za pár dní už jsou to stejná čtyři procenta jako pro všechny státní zaměstnance. Možná to ovšem signalizuje to, že poslanci vlastně žádná elita nejsou, když mají dát "na oltář vlasti" stejné procento jako učitelé, školníci, policajti a hasiči. Ostatně prestiž hasičů u veřejnosti je už dávno vyšší než prestiž politiků.
A nejkurióznější návrh v této oblasti je návrh exministra Kalouska z TOP09. Nechce vzít peníze poslancům, ale snížit státní příspěvek za mandát politickým stranám. Řeklo by se, že je vlastně jedno, zda to "sebere" poslancům nebo stranám. Ale při podrobnějším pohledu není. Všichni, opravdu všichni dnešní poslanci a senátoři, kteří se hlásí k TOP09 byli zvoleni za jiné strany a koalice a tedy státní příspěvek berou jejich "původní strany - ti druzí". Znamenalo by to, že se ušetří na stranách (těch druhých) a osobní příjmy zůstanou. A novináři, fascinovaní TOP09, ani nešpitnou! Inu z cizího krev neteče.
A na závěr jeden návrh pro ministerstvo financí. Panuje oprávněná obava, že se
půjčky na financování deficitu státního rozpočtu se budou opatřovat s horšími
podmínkami než dosud. Kde jinde hledat inspiraci než v československé historii.
Když se za první republiky stavěla pohraniční opevnění, významně se na tom
podílely půjčky občanů. Dokonce i osmašedesátém lidé a podniky dokázali darovat republice prostřednictvím Fondu republiky nemalé prostředky. To už ovšem dnes na občanech rozhodně nelze chtít. Ale půjčit republice by ze svých úspor mohli - konečně nákup "povodňových dluhopisů" byl úspěšný. Hloubka deficitu je dnes větší než tehdy. A úroky z úspor v českých bankách rozhodně nepředstavují pro takové dluhopisy žádnou konkurenci.
Jedná se o osobní názor autora.