V sobotu jsem se vrátil ze své již třetí návštěvy Haiti, kde se snažíme (Agentura rozvojové a humanitární pomoci Olomouckého kraje, o.p.s., Olomoucká arcidiecézní charita a několik dalších organizací a jednotlivců) organizovat rozvojové projekty především v nejchudší, severozápadní oblasti Haiti.
Stačí pár dní v geopoliticky a kulturně odlišném prostředí, abyste si uvědomili absurdnost mnoha žabomyších válek v českém rybníčku. Nekončící politické hry jsou samozřejmě nejvíce na očích, ale stejně tak u problémů našich občanů by si průměrný Haiťan musel povzdychnout „vaše starosti na moji hlavu“. Pro mnoho lidí na Haiti je starost o živobytí vskutku „bojem o život“. Hladovění je tu velmi reálný pojem. Vláda prakticky nevládne a korupce bují (v tom jsme si tak trochu podobní). A bohužel, v posledním roce se tu velmi rozmohly únosy a vymáhání výkupného. Nejen u bělochů, ale také u movitějších domorodců – černochů a jejich dětí. I v této situaci však lidé neztrácejí naději a doufají v lepší zítřek, aspoň pro své děti. A věřte nebo nevěřte, typickým obrazem je usměvavá tvář, která se radostně rozzáří při každém setkání. To v českých zemích pravidlem není.
Haiti je od nás vzdáleno několik tisíc kilometrů, ale v budoucnosti budeme mít řadu problémů společných, protože svět, ten rozvinutý i ten rozvojový, se opravdu stávají jednou „globální vesnicí“. Dříve jsem považoval za tři nejzávažnější globální problémy vysoký růst obyvatel (přelidnění), chudobu a poškozování životního prostředí. Stále jsou to vážné výzvy a Haiti je toho typickým příkladem. Na území velkém jako Slovensko žije deset miliónů obyvatel, 80% obyvatel žije v absolutní chudobě (za méně než jeden americký dolar denně) a tropické lesy na Haiti byly z 99% vykáceny a zničeny. Jedním z důsledků je trvalý proud ekologických uprchlíků. Na východním pobřeží USA a Kanady dnes žijí v haitské diaspoře více než dva milióny lidí.
V poslední době ale rychle narůstá na významu jev, který se dotkne, byť každého trochu jinak, obyvatel obou zemí. Jsou to klimatické změny a do jisté míry s tím související soumrak éry fosilních paliv (zejména ropy). Nepustím se teď, jak by možná někdo čekal, do líčení apokalyptických vizí budoucnosti, i když by to nebylo těžké. Naopak, doufám, že globální problémy, které nás čekají a neminou, budeme schopni, Češi, Haiťané i další, uchopit jako globální výzvy s otevřeným koncem, s výsledkem, který je závislý na našich aktivitách a úsilí. Podobně jako mnohokrát v historii, tyto těžké časy snad zrodí vůdce s vizí a odhodláním své vize prosadit. Vidíte dnes v českých zemích politika, který by byl zároveň státníkem? Já ne. Byl jím Václav Havel, ale byl ve svém úřadu vystřídán populistou. Byli jimi také dle mého názoru Josef Vavroušek a Josef Lux, bohužel oba předčasně zemřeli. Je možné vidět na evropské scéně velkého státníka? Myslím, že ne, snad by to mohlo platit o Tony Blairovi v devadesátých letech minulého století.
Moc se netěším na otřesy, které přijdou, ale těším se, že doba krize snad zrodí velké osobnosti a umožní jim vyniknout. Pokud by budoucnost v českých zemích, v Evropě, na Haiti i jinde měla patřit jen „udržovačům stávajícího pořádku“, byla by to nuda a také dost možná pomalá, ale jistá cesta do pekel.
Pavel Nováček