Zpráva pro celostátní konferenci SOS 8.-9.4.2006 v Liberci.
Vážení přátelé,
scházíme se dnes na výroční konferenci SOS již po osmé. Přesto, že jsme si na začátku, v Pardubicích v roce 1998 říkali, že vybudovat stranu od nuly bude dlouhá cesta s nejistým výsledkem, možná dnes někteří cítíte rozpaky, nebo i rozčarování, že SOS není více vidět a není více úspěšná nejen regionálně, ale v rámci ČR.
Troufám si však tvrdit, že naše úsilí úspěšné je, i když se o nás v tisku a televizi příliš nemluví. Dáte mi asi za pravdu, že na komunální a regionální úrovni jsme se dokázali dobře prosadit a vnášet do politiky náměty, které by jinak nenašly uplatnění. Obrácenou stranou mince samozřejmě je, že jsme schopni fungovat jen na některých místech republiky a členská základna prakticky od našeho vzniku stagnuje.
Uvedu tři důvody, proč tomu tak, domnívám se, je:
1. Náš program byl a stále je kvalitní, ale pro řadu lidí, bohužel, málo srozumitelný a tím i málo atraktivní. Většina lidí je ochotna se orientovat jen podle základních „majáků“ a to ještě pro jednoduchost nejlépe majáků barevně identifikovatelných. V tomto oproti nám měla a má např. Strana zelených obrovskou výhodu. Za sebe přiznávám, že jsem toto velmi podcenil a tzv. řadového voliče přecenil.
2. Málo lidí je ochotno se něčemu altruisticky delší dobu věnovat bez vyhlídky na úspěch, případně osobní prospěch (osobní prospěch nemusí být nic špatného a nemyslím to pejorativně). Je asi přirozenou lidskou potřebou být ve svém konání úspěšní a být na straně vítězů. Pokud ne hned, tak alespoň s reálnou vyhlídkou na úspěch v dohledné době. Myslím, že toto zatím našim příznivcům a potenciálním členům nemůžeme poskytnout, především tam ne, kde nemáme vybudovány základní organizace. Jsme proto tak trochu v bludném kruhu a tento kruh rozetnout je zásadní výzva pro nové vedení. Na druhou stranu, ve chvíli kdy tuto stagnaci překonáme, bude velmi dobré mít stabilizované „zdravé jádro“ strany, které bude schopno eliminovat touhy technologů a pragmatiků moci, kteří spolehlivě vycítí příležitost a pokusí se SOS přetvořit k obrazu svému, resp. k prospěchu svému.
3. Třetím důvodem určité stagnace je současné vedení, tedy především já, coby předseda. Víte, že jsem za svou funkci a práci nikdy nechtěl být honorován a nechtěl jsem se této práci nikdy profesionálně věnovat, ani na částečný úvazek. V počátcích to ani nebylo možné. Troufám si říci, že dost práce jsem odvedl, spolu s dalšími, v několika volebních kampaních a snad i v programových otázkách. Jsem však přesvědčen, že SOS potřebuje nový impuls a obměnu vedení při zachování kontinuity obsahu i stylu naší práce. Proto jsem rád, že po osmi letech budeme mít nového předsedu a s ním i novou energii a impuls do další práce. A nejde samozřejmě jen o předsedu, ale také o jeho nejbližší spolupracovníky – místopředsedy. Jak už jsem na dřívějších setkáních Výkonného výboru SOS dával najevo, nebudu se ucházet o místo předsedy ani jednoho z místopředsedů, pokud však dostanu Vaši důvěru, budu rád pracovat ve Výkonném výboru.
Legitimním posláním politické strany je usilovat o politickou moc. Když se podíváte zpět, mělo, myslím, naše jednání logiku. V roce 1998, půl roku po založení, jsme se účastnili komunálních voleb. O dva roky později krajských voleb. Pak, v roce 2002 opět komunálních voleb, ale také senátních, tedy parlamentních voleb. V roce 2004 znovu krajských voleb a poprvé voleb republikově celoplošných, do Evropského parlamentu. V letošním roce, kromě komunálních a senátních voleb, kde máme prostřednictvím paní senátorky Soni Paukrtové reálnou šanci stát se parlamentní stranou, podporujeme ve volbách do Poslanecké sněmovny Stranu zelených, která má teď velmi slibnou pozici a alespoň dva naši členové, Sváťa Mlčoch a Petr Hlávka, mají šanci na jejich kandidátce uspět.
Za těch osm let jsme tedy získali zkušenosti, které se zúročí. Některé volby pro nás dopadly nad očekávání dobře, především v Libereckém kraji, jiné nás tzv. vrátily zpět do reality, nakolik se o nás na celorepublikové úrovni ví a nakolik je koncept otevřené společnosti a udržitelného rozvoje pro většinu lidí těžko pochopitelný a stravitelný (viz 0,23% ve volbách do Evropského parlamentu). Myslím, že je čas, abychom se začali pravidelně zúčastňovat všech voleb, včetně voleb do Poslanecké sněmovny, pokud možno samostatně. V politice asi platí, že některé ideje musí být desetkrát či stokrát opakovány, než jsou akceptovány.
Závěrem mi dovolte poděkovat místopředsedům, Borisi Vystavělovi, Pavlovi Rytířovi a Františkovi Neradovi, členům Výkonného výboru SOS a Vám všem za dobrou a příjemnou spolupráci. Bylo a nadále mi bude ctí s Vámi spolupracovat a jít do projektů z krátkodobého pohledu třeba i předem prohraných. Vzpomeňte si, kolik za posledních osm let vzniklo u nás politických stran a hnutí s velkými ambicemi a třeba i skvělými lidmi. Přesto, po jedněch či dvou prohraných volbách zanikly. Za všechny uvedu Naději, která nám byla programově poměrně blízká. My tu osm let jsme, působíme a věřím, že tu budeme dalších osm a více let. Velmi si přeji a podle svých možností budu rád společně s Vámi pracovat na tom, aby to byla SOS, která odolá krátkodobě fungujícím a lákavým svodům technologie moci a politického pragmatismu a stane se respektovaným, viditelným a v konečném důsledku i úspěšným představitelem liberálně a ekologicky orientované politiky.
Děkuji Vám za pozornost.
V Liberci, 8. dubna 2006
Pavel Nováček