Po roce 1989 u nás byla ukončena éra centrálního plánování a řízení hospodářství a velká část řídících a rozhodovacích kompetencí byla na základě evropských principů subsidiarity převedena ze státu na nižší úroveň rozhodování. Je nutné podotknout - včetně úrovně občanů samotných. O mnoha věcech si dnes lidé již rozhodují a musejí rozhodovat sami - včetně družstevníků. Je nemilé, že obchodní zákoník z roku 1991 udělal de jure ze všech družstevníků „podnikatele“, aniž s nimi vedl jakékoli diskuse. Na druhou stranu však je nutné ocenit, že na ně tak převedl i odpovědnost za své vlastní rozhodování a umožnil jim rozhodovat si samostatně. Zatím to však příliš netíží a tak např. počet podaných žádostí o převod družstevních bytů do vlastnictví, bez dalších dotazů a podmínek to pouze podtrhuje. Pouze není dnes možné přesně určit, do jaké míry tomu lidé porozuměli a kolik odpovědnosti si připouštějí...
Získat družstevní byt v době rozkvětu výstavby družstevních bytů (v sedmdesátých a osmdesátých létech minulého století) bylo většinou pouze otázkou chtění nebo nechtění člena samotného. Jeho zásluhy o získání pozemků, úvěrů, dodavatele, rozhodování o typu výstavby o technologii výstavby atd. byly degradovány na povinné hlasování o povinných usneseních bývalých bytových družstev, zakládaných podle zákonů platných před rokem 1989. Je nutné podotknout, že to členy ani moc nezajímalo a na jejich ochranu je nutné říci, že jim to stát ani příliš neumožňoval a ani nevyvracel. Státní plán jim družstevní byty naplánoval.
Jenže družstevník fungující v bytovém družstvu transformovaném do podoby podle obchodního zákoníku z roku 1991na sebe přebírá zcela automaticky odpovědnost i za zbytek rozhodování o výstavbě – tedy nejen že „chce byt“, ale měl by vědět a rozhodnout o tom, jak získá úvěr, kde sežene pozemek, jaký dům si postaví a kdo a jak mu ho bude stavět. O všech těchto věcech musí spolu s ostatními spolurozhodnout a to je dnes, podle mého názoru, velmi velký problém. Pokud to neumí, všechno si bude muset koupit a to nebude levné.
Podle statistik prý současná bytová družstva evidují 48 000 nebydlících členů! Kde jsou? Kdo to je? Kdo je zastupuje? Proč pro ně jejich bytová družstva nestaví? Na co ti členové čekají? Jak na členských schůzích prosazují svá práva a jak pro ně hlasují jejich bydlící kolegové? Obchodní zákoník říká jasně: § 221 (1) Družstvo je společenstvím neuzavřeného počtu osob založeným za účelem podnikání nebo zajišťování hospodářských, sociálních anebo jiných potřeb svých členů.
Podle mne, je základní potřebou nebydlícího člena družstva bydlet a družstvo – tedy ostatní členové - by měli dělat pro tento cíl všechno. Dělají to? Je legitimní položit si otázku: Proč to nedělají a jak si představují to dělat? Do dnešních dní nepadl jediný náznak nějakého řešení s výjimkou několika desítek nástaveb a byly a jsou z toho pouze problémy.
Stát v současné době přichází s podanou rukou a nabízí zákon o podpoře výstavby bytů bytovými družstvy, který má ovšem jednu podmínku. Družstvo musí být „non for profit“, tedy neziskové. V podstatě by nemělo dělat nic jiného, než „postavit se státní podporou byty pro své členy“!!! Je legitimní položit si další otázku: Jsou tady v ČR taková družstva? Pochopitelně nejsou. Musela by to být družstva právě založená a musela by se skládat ze samých nebydlících členů, kteří se rozhodli půjčit si od státu, složit část peněz, koupit si pozemky, vybrat typy staveb, vybrat firmy a nebo si vyhrnout rukávy a začít stavět svépomocí. Nevěřím, že to dnes někdo dokáže. Zcela určitě ne ve velkém, tedy postavit minimálně 48 000 bytů + další neodhadnutelný počet nebydlící nečlenů bytových družstev. Já to odhaduji na 100 000 zájemců v první chvíli po schválení zákona. Vycházím ze zkušeností obcí, které evidují stejně jako bytová družstva desetitisíce žádostí o nájemní byty, pokud je vlastní. Při průměrné ceně bytu jeden milion Kč na to stát prostě nemá.
Logicky souběžně s tímto návrhem zákona se zde hlásí současná bytová družstva, která ve velké míře „spravují majetky svých členů“ – tedy podnikají. Zcela určitě nastanou potíže! Pokud nikdo nebude státní peníze hlídat, ztratí se, ostatně jako v mnoha dalších případech po listopadu 1989. Nebydlící členové zůstanou dále nebydlícími členy a noví členové se stanou bydlícími. Kdyby bývala družstva „jako podnikatelské subjekty“ chtěla, již by dávno podnikala v bytové výstavbě. Jenže počet nebydlících členů ve stávajících družstvech je tak malý, že není schopen přimět zbytek družstva k podnikání ve prospěch menšiny. Tvrdí-li Svaz českých a moravských bytových družstev, že spravuje asi 700 000 bytů – má minimálně 700 000 členů bydlících a proti tomu nemělo 48 000 nebydlících členů nikdy šanci prosadit, aby pro ně byly postaveny byty.
Nebydlící členové musejí ze stávajících bytových družstev vystoupit, založit svá bytová družstva a postavit si své vlastní bydlení. Pak lze souhlasit s tím, aby jim byla poskytnuta jistá státní podpora. Stále však je nutné mít na paměti, že veškeré rozhodování bylo po roce 1989 přeneseno na jednotlivé členy družstev a ti musejí o všem rozhodnout. Jak říkal jeden z průkopníků českého družstevnictví František Cyril Kampelík: „Co jednomu nemožno, všem dohromady snadno.“ Když jim stát pomůže, bude jen dobře. Ostatně zahraničních vzorů je kolem naší země dostatek. V této oblasti bychom měli upustit o prosazování specifické české cesty pro bytovou politiku a pro družstevnictví zvláště. V Evropě totiž platí Mezinárodní družstevní principy schválené v Manchesteru v roce 1995 a které říkají:
Definice družstva
Družstvo je nezávislým sdružením osob, které se dobrovolně spojily s cílem upokojit své společné ekonomické, sociální nebo kulturní potřeby prostřednictvím organizace, kterou společně vlastní a demokraticky řídí.
Družstevní hodnoty
Družstva jsou založena na demokratických hodnotách jako je svépomoc, rovnost, spravedlnost a solid
arita. V souladu s družstevními tradicemi se členové družstev řídí takovými morálními principy jako je čestnost a otevřenost jednání, spoluodpovědnost za dění ve společnosti a péče o druhé.Družstevní principy
V souladu s demokratickými hodnotami uskutečňují družstva své cíle na základě následujících principů:
Družstva jsou samostatnými a nezávislými organizacemi spravovanými svými členy. Zajištění demokratické správy a zachování družstevní nezávislosti je základní podmínkou při jednání družstva o spolupráci s jinými organizacemi a institucemi, včetně vlády, nebo při získávání finančních prostředků z vnějších zdrojů.
Družstva jsou dobrovolnými organizacemi, otevřenými pro všechny osoby, které mohou využívat jejich služeb a jsou ochotny plnit členské povinnosti bez diskriminace pohlaví, společenské, rasové, politické nebo náboženské diskriminace.
Družstva jsou demokratickými organizacemi spravovanými s
vými členy, kteří se aktivně podílejí na plánování, řízení a kontrole jejich činnosti. Muži a ženy, kteří pracují ve volených funkcích, jsou zodpovědni přímo členské základně. Družstva na všech stupních se řídí demokratickými principy, všichni členové mají v zásadě stejné hlasovací právo (jeden člen, jeden hlas).Družstevníci se podílejí na vytváření majetku družstva a kontrolují jeho využití. Alespoň část tohoto majetku je obvykle v nedělitelném vlastnictví družstva. Členové obvykle dostávají podíly na zisku podle výše majetku,který vložili do družstva. Členové rozhodují o použití zisku družstva na některý z následujících účelů: na vlastní rozvoj družstva je-li to možné na vytvoření rezerv z nichž alespoň část se stane součástí nedělitelného majetku družstva; na členské výhody, které jsou v poměru k hospodářskému vztahu člena k družstvu (např. výše nákupů ve spotřebním družstvu) a na další účely schválené členskou základnou.
Družstva jsou samos
tatnými a nezávislými organizacemi spravovanými svými členy. Zajištění demokratické správy a zachování družstevní nezávislosti je základní podmínkou při jednání družstva o spolupráci s jinými organizacemi a institucemi, včetně vlády, nebo při získávání finančních prostředků z vnějších zdrojů.Družstva zajišťují výchovně vzdělávací programy pro své členy, volené funkcionáře, řídící pracovníky a zaměstnance tak, aby co nejefektivněji přispěli k rozvoji družstva. Informují širokou veřejnost, především mládež a významné osobnosti, o charakteru a přednostech družstevnictví.
Družstva slouží co nejlépe svým členům a přispívají k rozvoji družstevního hnutí ve spolupráci s dalšími družstevními organizacemi na místní, národní a mezinárodní úrovni.
Družstva usilují na základě programu schváleného svými členy o dosažení trvale udržitelného rozvoje společnosti.