Myslím si, že je nutné v této době něco napsat k referendu o přístupu k Evropské unii i na našich stránkách. Naše původně regionální politická strana – Strana pro otevřenou společnost přijala na své konferenci v dubnu usnesení, kterým doporučila svým členům a příznivcům, aby hlasovali pro vstup do EU. Proč...
Zkrátka proto, že se jmenujeme tak, jak se jmenujeme a už i název naší strany je pro otevřenou společnost, tedy pro společnost, která nezná a nemá hranice. Hraje se všemi s otevřenými kartami a chce aby měli všichni stejné šance. Chceme, aby do rozhodování ve společnosti byli zapojeni i lidé bez stranické příslušnosti v „kamenných“ parlamentních stranách. A není to ze závisti, je to z principu. Uvědomujeme si, že hranicemi rozdělená Evropa vedla vždy jen k problémům. Hranicemi rozdělený svět je na tom obdobně. Malí závidí velkým, velcí závidí malým a tak se vesele válčí, ale každá válka dosud vedla vždy jen k namalování jiných čar na mapy a bylo vždy zaděláno na nové problémy. Uznáváme princip subsidiarity jako základní systém správy věcí veřejných. V otevřené společnosti nejsou čáry, které by kohokoli dráždily a proto je nutné vymazat pokud možno všechny čáry a rozdíly. V otevřené a globálně propojené společnosti to možné je, v uzavřené společnosti logicky ne. Jan Werich v jedné své hře napsal o Valdštejnovi, že měl výborný nápad: „Chtěl spojit Evropu od severu k jihu a to byl dobrej nápad. Proto ho zabili. Za dobrý nápady se zabíjí. Za blbý nápady se nezabíjí!“ Doufejme, že za nápad hlasovat pro začlenění ČR do Evropské Unie se nebude u nás zabíjet.
Osobně nemám rád lidi, kteří říkají ANO a myslí NE či obráceně a je mi jedno, ze které jsou strany, nebo jestli jsou bohatí či chudí. Znám ze svého okolí mnoho komunistů, kteří půjdou v jednom šiku zřejmě hlasovat NE, protože to za ně rozhodl jejich ÚV! Nikdy sami moc nepřemýšleli – myslela za ně Strana a rozumím jim. Byly doby, kdy „jsme si byli všichni rovni“, ale oni si byli rovnější. Ty doby se nevrátí a většinu z nich to štve. Ve spojené Evropě takovéto heslo nebude nikdy platit, protože ve velké Evropě nepůjde nikdy vládnout. Tam lze pouze spravovat! Těžko budete ty miliony různonázorových lidí přesvědčovat, že „bojujete jejich jménem“ za lepší budoucnost. Zvláště umíte-li jen jeden jazyk a ještě s hrubkami. Těžko si dovedu představit, jak by se v Evropském parlamentu prosazoval se svými názory Milouš Jakeš. Vzpomenu-li na jeho „vystoupení“ v Červeném Hrádku, musím se smát, stejně jako se smála většina národa po zveřejnění této estrády. U nás se před ním všichni klepali. Při jeho výlevech se nikdo nezvedl, nezaklepal si na čelo a neodešel ze sálu. Chápu, že Milouš půjde hlasovat proti EU, protože tuší, že Červený Hrádek už nemá šanci zopakovat. Za ním bude kráčet zástup jemu podobných. Těm to nemám za zlé. Více starostí mi dělají ti, kteří tam vhodí ANO, aby si to nepošpatnili, ale budou pak ze všech sil šlapat na brzdy, aby si polepšili. A těch znám ze svého okolí také požehnaně. Ti jsou větší problém než komunisté.
Myslím si, že referendum nebude o vstupu do EU. Bude o otevřené a uzavřené společnosti. Ti, kteří chtějí zůstat z jakýchkoli důvodů uzavřeni do sebe, do svého ega, do svých mocí a nemocí, kteří se bojí konkurence, kteří se nechtějí změnit a hlavně chtějí vládnout na malém, ale „jejich“ smetišti - půjdou hlasovat PROTI sjednocené Evropě. Ti, kteří chtějí diskutovat o různých otázkách, ti kteří se nebojí konkurence a mají přehled o dění, znají svoji cenu a vědí, že kdekoli na světě se i pro ně najde uplatnění, kteří nechtějí vládnout – budou hlasovat PRO. Jejich cílem totiž je trvale udržitelný život a ten není možný v rozděleném světě. Ten je možný pouze ve světě globálně propojeném, ve kterém si lidé uvědomují cenu energií, cenu nezamořeného životního prostředí a cenu života i malé žáby či raka v potoce. Názorně jsme se mohli v poslední době přesvědčit na příkladu Iráku, jak daleko lze dojít ve světě s hranicemi. Nebyl to pěkný pohled a je třeba dát šanci jiným možnostem řešení.